Červencová jubilea významných osobností ČVS roku 2022
Druhé letní ohlédnutí věnujeme osobnostem které již řadu let nejsou mezi námi, ale jejich přínos našemu volejbalu je nezpochybnitelný. První dvě oblékaly reprezentační dres ČSR a další dvě jsou z kategorie zasloužilých funkcionářů ze Síně slávy českého volejbalu.
Nedožitých 90 let Josefa Musila
(*3. 7. 1932, †26. 8. 2017)
osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, Zasloužilý mistr sportu, držitel Medaile O. Koutského. V roce 2001 vyhlášen anketou ČVS nejlepším čs. volejbalistou 20. století a stejnou anketou FIVB vyhodnocen jako 5. nejlepší hráč světa. V roce 2004 uveden do Světové volejbalové síně slávy (Holyoke-Massachussets-USA). Držitel státních vyznamenání Za vynikající práci (1966) a Za zásluhy (2009).
Všeobecně známý pod přezdívkou Bulda, náleží mezi legendy zlatých časů našeho volejbalu a bylo toho o něm již hodně napsáno. Čtvrt století ve volejbalu vrcholovém a 17 let se „lvíčkem na prsou". Jeho mimořádně dlouhý a úspěšný volejbalový život byl ozdoben dvěma tituly Mistra světa (1956, 1966), dvěma tituly Mistra Evropy (1955, 1958) a dvěmi olympijskými medailemi (1964, 1968). Z těchto prestižních mezinárodních soutěží má doma 10 medailí (4 zlaté, 5 stříbrných a 1 bronzovou).
Od roku 1938 člen Sokola Kostelní Lhota s aktivitami v atletice, české házené, stolním tenisu, volejbalu a fotbalu, který hrál závodně za místní žáky. V roce 1946 se rodina přestěhovala do pražských Vysočan nedaleko sokolského Tyršova cvičiště a v roce 1947 byl zařazen do volejbalového dorostu Sokola Vysočany, vedeného reprezentantem Josefem Češpivou. V roce 1948 získali v rámci XI. Všesokolského sletu v Praze titul dorosteneckého Přeborníka ČOS a v roce 1949 na MR staršího dorostu v Mostu titul svazového Přeborníka ČSR.
Vyučený typograf (ofsetový tiskař) a toto povolání vykonával po celou dobu své sportovní kariéry. Prvních 18 let ve Středočeské tiskárně a zbývající léta do důchodu v Ústředním informačním středisku pro jaderný výzkum. Svou profesi nezanechal ani při svém prvním zahraničním angažmá v Itálii (1968 - 1970), kde pracoval jako tiskař ve firmě bratrů Panini – majitelů stejnojmenného klubu v Modeně.
Reportáž o tom, jak byl Josef Musil uveden do volejbalové síně slávy v Holyoku (USA). Uveřejněno ve Zpravodaji ČVS 11/2004.
Více se můžete dočíst v medailonku k dožití 85 let nebo 80 let, také v Buldově volejbalovém profilu v Síni slávy.
Nedožitých 95 let Aleny Čadilové
(*19. 7. 1927, †18. 9. 1959)
osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, akademické a seniorské reprezentantky ČSR (stříbro na ME 1949), hráčky Sparty Praha a Slavie VŠ Praha.
Osud byl k této smečařské opoře naší první poválečné reprezentace žen krutý. Přestože vrcholová sportovkyně, zemřela ve věku pouhých 32 let v době, kdy byla hrající trenérskou družstva Slavie VŠ Praha.
Narodila se na pražském Žižkově a až po válce mohla dokončit studia Pedagogické fakulty jako středoškolská profesorka tělocviku a zeměpisu. Po kantorských začátcích na ZŠ v Dolních Chabrech nastoupila v roce 1953 jako asistenta na KTV své „alma mater“, tedy PF UK.
Od dětství byla členkou Sokola Žižkov, kde se seznámila také s volejbalem. Po obnovení činnosti Sokola po válce se stala smečařskou oporou žen Sokola Žižkov a neunikla pozornosti reprezentanta Josefa Svobody, v té době současně trenéra volejbalistek AC Sparta, který Alenu přivedl v roce 1948 na Letnou. Za Spartu, resp. již Spartu ČKD Sokolovo hrála do roku 1952. V tomto roce byla ustavena DSO Slavia VŠ Praha, kam v duchu reorganizace tělovýchovy musely povinně přestoupit všechny pražské vysokoškolačky. Prvním trenérem družstva mužů i žen se stal Josef Polívka, pod jehož vedením Alena hrála v letech 1953-56 a kterého v letech dalších (1957-59) v roli hrající trenérky vystřídala. Družstvo pendlovalo mezi první a druhou nejvyšší soutěží, tj. I. ligou a oblastním přeborem (později II. ligou) a vystřídalo se v něm několik dalších reprezentantek: Lútočková, Šindelářová-Tolarová, Špelinová a Ulmonová-Benešová.
Reprezentační dres oblékla Alena již v roce 1947, kdy byla nominována na první poválečné Světové akademické letní hry (SALH) v Paříži, kam odcestovaly oba naše výběry. Muži se stali akademickými mistry světa, ženy si zahrály pouze přátelák s Racingem Paris, protože na hry nedorazily kromě našich a domácích volejbalistek žádné další týmy. Zahrála si až na dalších dvou SALH (v Budapešti 1949 a ve Východním Berlíně 1951) se ziskem dvou stříbrných medailí. Mezi další úspěchy lze započítat vítězství na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii, kde naše ženy (bez účasti SSSR) všechny své soupeřky porazily.
Na snímku stříbrný tým ČSR na Štvanici při ME 1949. Zleva Batková-Holá, Cigrová-Donthová, Čadilová, trenér Miroslav Rovný, Hroudová-Brožová, Valášková a Marynčáková, dole zleva Bernovská, Cvilinková-Hajtmarová, Mathauserová, Zaplatílková-Jílková a Krimlová.
Volejbalistky Sparty ČKD Sokolovo na MR 1952 ve Zvolenu, kde skončily na 3. místě. Zleva stojí Holá, Ženíšková, Nečasová-Ursínyová, Štěpánková a Černá-Šafářová, dole zleva Zaplatílková-Jílková, Břinková, Čadilová a Svobodová-Příhodová.
Nedožitých 90 let Ing. Romana Leszczynského
(*22. 7. 1932, †16. 8. 2019)
Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, prvního porevolučního předsedy ČSVS se zásluhami o jeho federalizaci, jednoho z předsedů České Asociace BV, funkcionáře a člena SR CEV.
Pražský rodák, v mládí všestranný sportovec, který začal sportovat hned po válce v obnoveném Sokole Smíchov I., za který hrál v letech 1947-1950 závodně českou házenou a volejbal. V letech 1951-54 byl členem ligového družstva basketbalistů SK Staropramen a v letech 1952-53 jedním z prvních basketbalistů a volejbalistů nově ustavené Slavie VŠ Praha. V letech 1955-90 hrál volejbal za TJ Banka Praha v nižších soutěžích pražského přeboru a organizoval odborářské soutěže resortu financí (MF, SBČS resp. ČNB).
Od roku 1980 byl také přes 30 let aktivním rozhodčím a od roku 1986 funkcionářem Mezinárodní komise ČSVS s aktivitami při přípravě a organizaci ženského MS 1986 v Praze. V letech 1987-90 této komisi předsedal a byl současně členem výboru svazu.
Po roce 1989 se zasloužil o federalizaci svazu, v roce 1990 byl předsedou ČSVF, do roku 1992 členem federálního výboru svazu a současně členem Správní rady CEV. V evropské volejbalové konfederaci pracoval s přestávkami více jak 20 let jako člen Pohárové komise a technický delegát (supervizor) při pohárových soutěžích (mj. při finále Poháru CEV 1993 v Itálii a 1995 v Řecku) nebo při juniorských a kadetských evropských šampionátech.
Významné byly i jeho funkce pracovní, pro které byl nucen působení v orgánech ČVS i CEV na čas přerušit. Po promoci na VŠE pracoval v letech 1954-57 ve SBČS a po revoluci do roku 1997 v ČNB. V roce 1998 byl vedoucím Úřadu vlády ČR a v letech 2000-05 velvyslancem ve Spojených arabských emirátech.
Podrobnější profil naleznou zájemci v rubrice Síň slávy – Funkcionáři.
Na snímku společně s dvojicí dalších z předsedů České ABV – stojícím Milanem Purnochem a Josefem Benešem starším. Snímek vznikl v květnu 2016 při setkání zakladatelů a všech dosavadních předsedů ABV, které uspořádal ČVS v Praze u příležitosti 25 let existence našeho beachvolejbalu.
Nedožitých 110 let JUDr. Aloise Zyky
(*30. 7. 1912, †12. 5. 1986)
Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, nestora slavkovského volejbalu, hráče, trenéra a funkcionáře Sokola a Slavoje Slavkov, předsedy Jihomoravského KVS.
Narozen v Brně v rodině živnostníka a jednoho z radních nedalekého Slavkova, po maturitě na gymnáziu v Bučovicích vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně s promocí v roce 1938. Za války se zapojil do protifašistického odboje, byl zatčen gestapem a odsouzen na doživotí. V koncentračních táborech strávil 4 roky, po osvobození se vrátil do Slavkova, kde pracoval do důchodového věku jako soudce a později prokurátor.
Od mládí byl vášnivým sportovcem, před válkou reprezentoval Sokol Slavkov v atletice a gymnastice s úspěchy na župních i celostátních přeborech a již v této době začal hrát volejbal. Sportovní aktivity přerušila válka a koncentrák, po válce se okamžitě zapojil do činnosti obnoveného slavkovského Sokola jako cvičitel, člen výboru jednoty a pracoval v oddílech atletiky, ledního hokeje, basketbalu a volejbalu. V roce 1947 stál u zrodu myšlenky na svépomocné vybudování sportovního stadionu, stal se vedoucím stavebního odboru jednoty a byl ostatním příkladem v počtu odpracovaných brigádních hodin, kterých byly tisíce. Jeho zásluhy na vybudování areálu jsou uvedeny na mramorové pamětní desce na budově u vchodu.
Nejvíce volného času pak věnoval volejbalovému oddílu jako funkcionář, rozhodčí a trenér družstev žáků, dorostenců, mužů a pod jeho vedením vyrostly ve Slavkově dvě generace volejbalistů. Dvacet let byl předsedou Jihomoravského KVS a současně vedoucím krajských školení trenérů a rozhodčích. Ještě krátce před smrtí byl místopředsedou KVS, předsedou krajské a členem celostátní Disciplinární komise. Za zásluhy mu byl udělen in memoriam titul Čestný člen ČVS s uvedením do Síně slávy českého volejbalu.
Na snímku z 60. let minulého století Alois Zyka (první stojící zleva) ještě jako hrající trenér družstva mužů Sokola Slavkov v KP, dole uprostřed Leopold Jebáček, později známý mezinárodní rozhodčí.
Druhý snímek vznikl v roce 1977 při v pořadí 27. ročníku školení jihomoravských trenérů III. třídy v Blansku pod taktovkou Aloise Zyky. Je na něm kompletní a mimořádně kvalitní lektorský sbor. Zleva Josef Hrazdíra, Vladimír Schejbal, Karel Láznička, „Polda“ Jebáček a Alois Zyka.
Autor: Václav Věrtelář
