Lublaňské pocity Zdeňka Haníka - 2. díl

Jsi malý nahrávač? Nezoufej! Nedostal jsi od pána Boha dostatek centimetrů výšky a jsi volejbalový nahrávač? Navzdory tomu chceš hrát velký volejbal? Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná je, že volejbal je bohužel pro velké. Ta dobrá je, že na postu nahrávače, pokud budeš opravdu výborný, máš šanci.

Často jsem v minulosti slýchával: „tenhle nahrávač má potenciál, má dva metry, výborně blokuje, dává tvrdý smečovaný servis a tak dále," ... to je samozřejmě terno, pokud se povede nahrávač a má k tomu ještě somatické parametry. To ví každý blbec.

Ale vždycky jsem tvrdil, a dokladem je letošní Mistrovství světa, že nahrávač je úplně jiná kategorie než ostatní hráči a požadavkem číslo jedna je, aby to byl NAHRÁVAČ, teprve potom všechno ostatní. Prochází mu rukama každý útok, on jediný určuje zbraně, kterými se bojuje, on jediný volí i strategii útoku. Je prodlouženou rukou trenéra. Jedině on je generálem v bitvě, dokonce ještě víc než trenér. To je taková nálož na psychiku, sociální inteligenci a herní mozek, že na něho nemohu uplatňovat stejná kritéria jako na ostatní hráče. Na něho, jako jediného, se až ve druhé linii vztahuje krutá pravda, že volejbal je pouze pro velké.

https://www.youtube.com/shorts/1Br-7N2hJTQ

A tak malí nahrávači nezoufejte, když budete válet jako třeba tihle tři chlapíci (Fernando 185 cm, Sekita 175 cm, Sanchez 175 cm), třeba nebudete mistři světa, ale vrcholový volejbal hrát můžete. Udělejte maximum, abyste hráli alespoň jako oni, vykompenzovali nemilosrdné zadání matky přírody, a stali jste se mistry svého oboru ... A pak už jde jenom o to, aby trenér projevil odvahu a dal vám šanci... Hodně štěstí v aréně ...

Autor: Zdeněk Haník, foto FIVB