Trenérský notes 8/22: Koučink jako mentální hra III – Pravidla jako ochránce vztahů?
V třetím díle minisérie Koučink jako mentální hra si na praktických příkladech ukážeme, jak nám správně nastavená pravidla pomohou zvládnout nejen těžká utkání a tréninky, ale i ochránit naše vztahy s hráči.
Abychom mohli mít s hráči pozitivní (ve smyslu dosažení společného cíle) a profesionální vztah, potřebujeme mít pevná pravidla, která ochrání vztahy mezi trenérem a hráči. Na vybraných příkladech světových sportovců si některá pravidla ukážeme.
Bod, ze kterého není návratu
Jedná se o situaci, kdy se „změní“ naše chování, moment, od kterého se plně soustředíme pouze na svůj výkon a na hru. Toto pravidlo používá např. Rafael Nadal, který je mimo zápas naprosto přístupný, vstřícný, kamarádský. Jedno z jeho pravidel je právě bod, ze kterého není návratu. 45 min před zápasem si dá sprchu, během tohoto rituálu se již nedá rušit – stane se z něj bojovník, který jde splnit svůj úkol (cíl) – podat nejlepší výkon a vyhrát zápas.
Toto pravidlo je vhodné uplatňovat zejména z důvodu:
- je nutné být mentálně připraven (nažhaven) již od první vteřiny – na první míč prvního setu (!), který není součástí rozcvičení, ale jde o důležitou část hry, na kterou musí být hráč připraven
- hráči musí podávat nejlepší výkony v momentu (času, termínu), který si sami nevybrali – musíme je umět na to připravit (hráči musí být připraveni podat maximální výkon v pravý čas - ani příliš brzy, ani příliš pozdě)
- v určitý bod (po určitém rituálu, např. když si vypnu mobil, vezmu si něco na sebe…jedná se o osobní věc) se hráč změní v „někoho jiného“ – „bojovníka“ – teď už to není zkouška, teď už hraji – výsledek je „teď jsem připraven“
Pravidlo 24 hodin
Dalším vybraným pravidlem je pravidlo Rogera Federera a sice pravidlo 24 hodin. Toto pravidlo mu pomáhá vyrovnat se jak s vítězstvím, tak i porážkou. Během této doby (24 hodin) nepřijímá žádné rozhodnutí. Získá tím čas, během kterého se „vrátí ke svým lidem“, uklidní se a má čas vše v klidu a s čistou hlavou promyslet a zhodnotit.
Pravidla Claude Onesta
Claude Onesta je jedním z nejlepších francouzských házenkářských trenérů. Při své práci využívá několik zásad a pravidel. Vychází z předpokladu, že hráčky (hráči) švindlují (např. nechtějí přijmout odpovědnost, odejdou dříve z tréninku, nesplní přesný počet opakování….). Vychází z teze, že má v týmu lidi, kteří nejsou čestní, „podvádějí“. Je si vědom, že nemůžeme mít všichni velice dobré vztahy, ale to co nás spojuje je společný cíl a nemusíme se mít všichni vzájemně rádi, abychom odvedli výborný výkon.
Základní axiomy:
- „trenéra jsem si nevybral“ – hráči se musí naučit respektovat trenéra a odprostit se od osobních vztahů a názorů na něj (na to, co se mi na něm nelíbí) – to samé platí i pro trenéra
- „nemusíme se mít rádi, abychom podali dobrý výkon“
- „kdykoliv zvítězíme, máme se o něco radši“ – cíl vítězit
- pravidla často vznikají ve spolupráci s ostatními trenéry a s hráči
Stanovte pravidla spoluprací, které pomáhá utvářet vztah a připravuje nás pro řešení klíčových situací. Pravidla, která ve svém týmu vyžaduje Claude Onesta:
1) před velkým turnajem bude jedna porada, kde budou jenom hráči – čas a prostor, aby si mohli vše říct
2) rozcvička – je zakázáno dívat se na druhý tým, soustředíme se na sebe a svoje rozcvičení
3) během zápasu je zakázáno dívat se na časomíru – nehrajeme podle času, i kdybychom prohrávali o hodně bodů, hrajeme naši hru
Závěry
- vedlejší přínos týmových pravidel – tým pravidla musí přijmout za svá, ztotožnit se s nimi (tým přebírá i odpovědnost za jejich tvorbu a dodržování)
- „jsme na jedné lodi“ – na společné misi se společnou odpovědností – musíme se držet pravidel, kterými je tým svázán - snaha o vytvoření velké identity
- nemusíme se mít rádi, ale máme stejnou odpovědnost
- především mladí hráči jsou z jiného prostředí
- mít pochopení pro individuality (v určitých chvílích se můžeme odprostit od toho co hráč dělá, pokud maká na 100 % na tréninku i v zápase)
Rady a doporučení
- hráči můžou mít problém s očima, pokud jsou (den) před zápase na tabletu (počítači, ipad…)
- musíme rozumět tomu, že někteří hráči jsou odlišní, chápat to (být tolerantní), ale na druhou stranu nemůžeme chápat úplně všechno (některá pravidla musí dodržovat všichni, někdy musíme být nekompromisní)! – musíme však dokonale znát naše hráče, vědět z jakého prostředí pochází
- vést hráče k tomu, aby byli schopni vyjádřit svoje myšlenky před (celým) realizačním týmem
- hra – položím otázku, kompliment nebo kritiku tomu, komu hodím balón (jsem rád, že jsi v týmu, minule si mi nepřihrál, proč atd.) snaha o to, aby se řeklo i to, co se jindy nevyřkne – je potřeba být upřímný
- musíme počítat (a snažit se pracovat) s vnějšími vlivy na hráče (rodiče, agenti, kamarády, konkurence mezi hráči / týmy) – prvotně musíme toto téma zmínit a bavit se o tom (většinou to nestačí) – musíme se snažit ovlivnit to, co máme (můžeme mít) pod kontrolou, bohužel existují situace, které pod kontrolou mít nemůžete (musíte to nechat být…)
- zamyslet se nad pravidlem, že rodiče nesmí na trénink, může být (bývá) neúčinné (popř. dokonce kontraproduktivní) – rodiče jsou na svoje děti emocionálně navázané (i děti na rodiče)
- může nastat situace, že se z hráče stane „pouhý“ objekt, který si někdo přivlastňuje, má ho jako objekt svých zájmů
Autor: Ondřej Foltýn
Zdroj: ETTU Coaching Conference, Koučink jako mentální hra – Makis Chamalidis