Do každého utkání jsme šly s vírou, že máme šanci vyhrát, říká Jehlářová

Pětadvacetiletá blokařka je neodmyslitelnou součástí českého národními týmu, se kterým letos bojovala o postup do play-off prestižní Ligy národů. „Těch několik týdnů ve VNL jsme si s holkama neskutečně užily na kurtu i mimo něj,“ prozradila Magdaléna Jehlářová, která se blýskla 3. příčkou ve statistice nejúspěšnějších blokařek po základní části soutěže. V srpnu ji čeká premiéra na světovém šampionátu. V Thajsku se české volejbalistky poperou o postup do vyřazovací fáze.

V Lize národů jste jako nováčci vybojovaly pět vítězství a překvapily volejbalový svět výhrami nad USA nebo Tureckem. Nakonec z toho bylo 11. místo. Jak tento výsledek hodnotíte?

Vnímám to neskutečně pozitivně. I když se nám poslední týden podařilo vyhrát jen jeden zápas, byl to zápas, u kterého jsme vítězství opravdu nečekaly. A asi nikdo z nás nečekal, že bychom během našeho prvního roku ve VNL mohly vyhrát pět zápasů a bojovat o postup. Pamatuju si loňský rok, kdy jsme s holkama vybojovaly na Challenger Cupu postup do VNL, a naše první myšlenka byla, že doufáme aspoň v nějakou výhru, abychom neudělaly ostudu. Říkaly jsme si, že snad budeme konkurenceschopné těm nejlepším týmům na světě. Myslím, že se nám to podařilo víc než dobře, takže celou tuto zkušenost vnímám velmi pozitivně a jsem opravdu ráda, že jsme měly možnost si v Lize národů zahrát a předvést výkony, jaké jsme předvedly.

Konkurenceschopné jste opravdu byly. Nechybělo moc a vyhraných utkání mohlo být víc.

Spousta zápasů, které jsme hrály skončila 3:2 nebo 3:1. Jen ve dvou utkáních jsme proti soupeřkám neuhrály ani set. Což je pro mě překvapující v tom, jak moc je volejbalová špička vyrovnaná. Kdybychom před pár lety hrály proti Turkyním, Američankám nebo Brazilkám, šly bychom do zápasu roztřepané a ustrašené. Dnes jsme ale do každého utkání šly s tím, že věříme tomu, že máme šanci ho vyhrát. Každý soupeř hraje trochu jiný styl. A každý z těchto stylů nám sedí více, nebo méně. Občas je to hra, na kterou nejsme vůbec zvyklé, jako u asijských týmů, se kterou jsem se za celou svou kariéru ještě nesetkala. I tak jsou ale rozdíly ve výsledcích minimální a každý národní tým se snaží stavět na tom, v čem je nejlepší a mohl by mít výhodu oproti ostatním.

Hodně důležitý faktor, který ovlivňuje výsledky, je asi i formát soutěže. Na kolik do nich promlouvá rozlosování jednotlivých utkání?

Formát soutěže je možná něco, co nejde tolik vidět, protože na první pohled si každý řekne, že všechny týmy hrají čtyři zápasy během jednoho týdne. Ale je ohromný rozdíl, jestli hrajete jeden zápas, pak máte den pauzu a po něm tři utkání. Nebo hrajete dva dny po sobě a po volnu další dva dny. Čím víc zápasů po sobě odehrajete, tím je těžší rozložit síly tak, abyste všechna utkání zvládly. Myslím si, že občas nám ten formát pomohl, občas zase uškodil. Například náš zápas v Hongkongu proti Bulharkám byl jejich už třetí v řadě, zatímco pro nás byl druhý. Navíc jsme předchozí den měly volno a Bulharky odehrály pětisetový zápas s Čínou. Bylo vidět, jak jsou unavené, a řekla bych, že kdyby byly v optimální formě a energii, určitě bychom je tak jednoduše neporazily. Na druhé straně, v zápase proti Koreji v prvním týdnu jsme byly úplně mrtvé, protože jsme až o půlnoci dohrály proti Američankám a s Korejkami jsme hrály už brzy odpoledne. Je hodně těžké stihnout zregenerovat, protože jsem šla spát až po třetí hodině ráno. Pamatuju si, že jsem se při večeři kolem jedné hodiny zeptala maséra, jak moc se na mě bude zlobit, když budu chtít ještě před spaním masáž. Řekla jsem mu, že pochopím, když mě odmítne, ale byl velmi ochotný a samozřejmě mi vyšel vstříc, a ještě mě do masérny zavedl. Celý náš realizační tým je v tomto výborný.

Náročné je pak i vstávání, protože člověk se musí před dalším zápasem aktivovat, aby nenastupoval rozespalý. Musely jsme si na to všechny zvyknout a podle mě jsme se týden od týdnu adaptovaly lépe a lépe.

Jaký nejsilnější okamžik se vám po skončení letošního účinkování v Lize národů vybavuje?

Ještě mám v živé paměti zápas proti Turecku, ve kterém hrály Turkyně v plné síle. Vytáhly na nás to nejlepší, s čím mohly hrát, a to jsou nějaké hráčky světového formátu. Před proslovem našeho trenéra jsme snad jen tajně doufaly, že bychom mohly vyhrát. Ale až se nám podíval do očí a řekl, že dnes vyhrajeme, všechny jsme tomu vnitřně uvěřily. Musím říct, že mi trvalo až do druhého rána, než jsem skutečně začala chápat, co se nám vlastně povedlo. Pro mě osobně byla taky hodně potěšující výhra proti Američankám, protože jsem ve Spojených státech strávila celou svou zahraniční kariéru. Ten zápas sledovalo nejen plno lidí z Česka, ale také spousta mých známých v Americe. A řada z nich mi gratulovala, s tím, že je samozřejmě mrzí, že to bylo právě proti USA, ale moc mi přejí úspěch. Díky tomu má pro mě vítězství nad Amerikou náskok proti výhře nad Tureckem.

S USA se znova utkáte na mistrovství světa. Myslíte, že bude ten zápas v něčem jiný?

Řekla bych, že to bude těžší. Přijedou možná v lehce poupravené sestavě, protože se v novém olympijském cyklu snaží do národního týmu zapracovávat nové hráčky. Taky si myslím, že nás možná malinko podcenily a teď se na zápas připraví hodně důkladně, aby se neopakoval stejný výsledek.

Na světovém šampionátu budete hrát také s Argentinkami a Slovinkami. Postup do play-off zajišťuje 2. místo ve skupinové fázi, které je papírově reálné. Jak reálné to ale bude skutečně?

Bude to hrozně těžké. Američanky jsou jasnými favoritkami v naší skupině a asi bude pro všechny velké překvapení, pokud neskončí na 1. pozici. My bychom měly být papírově druhé, ale velmi silný tým má i Argentina. Viděly jsme je v přípravě před VNL a hrály jsme proti nim i vloni na Challenger Cupu, kde se ukázaly jejich kvality. Vzhledem k tomu, že nehrály VNL, budou se chtít na velké soutěži ukázat v co nejlepším světle. A Slovinky se budou snažit o totéž. Odjakživa měly kvalitní národní tým a teď mají hodně silnou generaci. Bude to náročné a doufáme, že se nám postup podaří. Myslím, že to reálné je, ale rozhodně to nebude jednoduché. Nebude to tak, že bychom argentinské a slovinské soupeřky smázly a s Amerikou si jen pohlídaly postup. Každý zápas bude neskutečně těžký.

Měla jste před zahájením přípravy na vrchol sezón nějaký čas na odpočinek?

Odpočinula jsem si Zakynthosu a byla to krása. Přesně tohle jsem potřebovala – vyvalit se na pláži, nemyslet na volejbal a vyčistit si hlavu. To se povedlo na sto procent.

A jak se na mistrovství světa těšíte? A v čem bude tato soutěž jiná, než Liga národů?

Těším se moc. I na to, že se podívám do další země, protože v Thajsku jsem ještě nehrála. Na mistrovství světa jsem ještě nehrála a doufám, že se nám podaří navázat na výsledky z VNL a předvedeme něco i tam. Jeden zápas může rozhodnout o všem a stát se může cokoliv. I favorit může rupnout s někým slabším, ale všechny týmy přijedou s tím nejlepším, co mají a budou se chtít ukázat. Mistrovství světa je vždy extra motivace a vítězství se počítá víc než triumf v Lize národů, který vám třeba k postupu ze skupiny v ničem nepomůže. Bude to jiné i pauzami mezi zápasy, díky kterým se všechny síly týmů vyrovnají a všichni budou stejně odpočatí, nebo unavení.

Musím se ještě vrátit k jedné statistice z Ligy národů. Jste 3. nejlepší blokařka základní části VNL s 41 úspěšnými bloky. Jak si ceníte tohoto individuálního výkonu?

Zní mi to neuvěřitelně a jsem neskutečně ráda, že se mi v takto prestižní soutěži podařilo předvést kvalitní výkony, které mi do budoucna můžou otevřít dveře ke klubovému angažmá. Moc si toho vážím. Nečekala jsem, že se mi něco takového povede a myslím, že mi do karet trochu nahrálo, že jsme každý týden hrály ve stejné sestavě a odehrála jsem velké množství zápasů. Podobné to ale měly i jiné blokařky z ostatních týmů.

Zmínila jste stabilní sestavu. Co říkáte na složení týmu? Je tady základní šestka, kterou vždy oživí hráčky z lavičky.

Funguje to výborně. Už spolu hrajeme několikátou sezónu v kuse a jsme na sebe hodně zvyklé. Na hřišti i mimo něj víme, co od sebe čekat a máme vážně parádní kolektiv. Jsem za to šťastná, protože je vážně radost s takovým týmem jezdit. Letošní reprezentační cyklus je opravdu dlouhý. Máme za sebou VNL a v přípravě nás čekají ještě přátelská utkání v Koreji. Kdybychom neměly kolem sebe tak dobrý kolektiv, mohlo by to možná být trochu utrpení. To u nás ale nehrozí a celých těch několik týdnů v Lize národů jsme si s holkama neskutečně užily na kurtu i mimo něj.

Byla jste se podívat na muže, kteří v Brně hráli Final Four Zlaté evropské ligy před plnými domácími tribunami. Nemrzí vás, že si ve VNL nezahrajete před českým publikem?

Samozřejmě je fajn hrát doma, kde vám všichni fandí. Ale my jsme měly to štěstí, že nám to v Brazílii tamní fanoušci hodně vynahradili a fandili nám, jako bychom byly domácí. Samozřejmě to nebylo, jako v Česku, ale bylo to fajn. Každý rok bychom v Lize národů měly jeden z turnajů odehrát v Evropě a tentokrát za námi do Holandska přijely rodiče a spousta kamarádů, čímž nám domácí atmosféru vykompenzovaly. Samozřejmě bychom rády hrály doma a třeba jednou bude Česko jedno kolo Ligy národů pořádat.

V příštím roce si v Brně zahrajete evropský šampionát. Líbilo se vám na Výstavišti?

Bylo to netradiční a pokud se nestihne dostavět aréna, bude pro organizátory turnaje obrovská výzva sestavit kurty, tribuny a vše nezbytné pro mistrovství Evropy. Jsem na to hodně zvědavá a jsem ráda, že jsem při turnaji mužů viděla vše na živo. A je skvělé, že si organizační tým vyzkoušel, jak to funguje, protože ty prostory jsou opravdu hezké a jak už jsem řekla – netradiční. Rozhodně ne stejné, jako haly, na které jsme zvyklé. Vše je postavené tak, aby diváci dostali co nejlepší zážitek a na ten se těším i já.

Autor: Štěpán Sedláček, foto VNL