Nejlepší léto mého života, prohlásil reprezentační nahrávač Bartůněk

Pětatřicetiletý volejbalista Luboš Bartůněk prožívá v uplynulých měsících ultimátní štěstí. V květnu měl svatbu, po které vyrazili novomanželé na dobrodružnou svatební cestu, a léto zakončil fascinujícím úspěchem s národním týmem na MS. „Teď na to chci navázat v Jihostroji. Český titul mi pořád chybí,“ odkrývá svou velkou motivaci.

Euforii z úspěšného mistrovství světa na Filipínách má stále v sobě. Na první pohled je vidět, že Luboš Bartůněk prožívá výjimečné období. „Myslím si, že z toho ještě všichni budeme nějakou dobu žít,“ usmívá se reprezentační nahrávač, který se však musí rychle přeorientovat na prostředí Jihostroje České Budějovice v české volejbalové extralize.

Ke svému klubu se měl původně připojit po skončení základní skupiny na světovém šampionátu. V plánu bylo, že se Jihostroj bude v kompletním složení sehrávat už na přípravném turnaji na Kanárských ostrovech. Jenže národnímu týmu se pod dirigentskou taktovkou Luboše Bartůňka dařilo nad očekávání. „Pořád je to tak trochu k neuvěření. Mrzí nás, že to nakonec necinklo, ale i tak je to historický úspěch pro český volejbal,“ hodnotí čtvrté místo z mistrovství světa.

Nejtěžší podle něj bylo poslední utkání ve skupině s Čínou. V něm se rozhodovalo, zda Češi postoupí ze skupiny do osmifinále, nebo na turnaji skončí. „Bylo to ohromně psychicky náročné. V tu chvíli jsme nejenže museli porazit tak silného soupeře, který hraje VNL (Ligu národů), ale museli jsme vyhrát 3:0. To nebylo vůbec nic jednoduchého a jsem moc rád, že jsme to zvládli,“ vrací se k jednomu z klíčových zápasů na MS.

Luboš Bartůněk si účast na velké světové akci užíval. „Je mi 35 let. Pro některé z nás to bylo první a zároveň taky možná poslední mistrovství světa,“ připomíná svůj věk, který během mistrovství světa tak trochu zlidověl jako součást hlášky při pozápasovém rozhovoru České televize. Bartůněk v euforii z vítězství nad Íránem vstoupil do rozhovoru Milana Moníka. „Ještě jsem chtěl říct, že je mi pětatřicet, mám lehký pupek a jsem ve čtyřce na světě,“ prohlásil v dobrém rozmaru.

Jeho hláška se pak stala oblíbenou na sociálních sítích. Na Instagramu Jihostroje nasbírala více než 120 tisíc zhlédnutí a objevila se snad ve všech českých médiích. „Vůbec jsem nečekal, že by se to mohlo stát takhle virálním po celém internetu. Je neskutečné, že jedna taková věta se dostane mezi tolik lidí. Chodila mi spousta zpráv, a dokonce jeden kamarád mi napsal, že si tu hlášku mám nechat patentovat, že ji ještě pár sportovců použije,“ směje se Bartůněk.

Právě média přirovnávala volejbalovou senzaci k úspěchu hokejistů v roce 1998 v japonském Naganu. To bylo Luboši Bartůňkovi teprve osm let. „Tehdy jsem na celý olympijský turnaj koukal. Bylo to neskutečné. Takže to zní moc hezky, když to k tomu někdo přirovnává,“ přidává s pokorou v hlase borec, který přepisoval dějiny letos s volejbalovou reprezentací. Český tým o šest příček vylepšil nejlepší výsledek v dějinách a dosáhl na nejvyšší umístění za 55 let.

Přestože si zaslouží respekt za to, jak dirigoval hru českého týmu, sám obdivuje nastupující generaci vysokých nahrávačů. „Když se podívám na bulharského nahrávače Nikolova, který měří 210 cm, a štípe s balonem každý zápas, tak trochu žárlím. Já už jsem ve svých letech a jemu přeju, ať si to užívá,“ říká na adresu teprve osmnáctileté vycházející hvězdy světového volejbalu.

Luboše Bartůňka naplňuje, že volejbal díky fantastickému tažení českého týmu na světovém šampionátu učaroval mnoha lidem. I z „nesportovního“ prostředí. „Podle toho, co jsme viděli a četli, tak volejbal nadchl opravdu hodně lidí, kteří na něj nikdy dřív nekoukali. Je to krásný sport a doufám, že tento úspěch přivede jak více fanoušků do hal, tak i více dětí bude chtít hrát volejbal,“ přeje si.

Sám završil už tak nezapomenutelné období mezi sezonami, které po osobní stránce prožil. Ještě před neočekávaným úspěchem na mistrovství světa měl svatbu. Hned poté vyrazil se svou manželkou Terezou na dlouhou cestu po Severní Americe a na Bahamy. Poznal kus světa. „Rozhodně nejlepší léto mého života,“ přikyvuje Luboš Bartůněk, který zároveň přiznává, že program má velmi náročný.

V úterý přiletěl z Filipín, ve středu ještě zůstával v Praze kvůli tiskové konferenci, až ve čtvrtek se vrátil do Českých Budějovic. Než si stihl vybalit, už vyrážel v pátek s Jihostrojem na turnaj do švýcarské Ženevy. „Je to moje práce, za kterou jsem placený, a od toho tady jsem,“ nestěžuje si. Naopak – už se moc těší, až začne ČEZ extraliga. Rád by pokračoval v úspěšném období. „Pořád mi chybí titul z Česka a rozhodně se o něj letos porveme,“ uzavírá.

Autor: Matěj Mayer, foto FIVB