Reprezentace 05/06 na ME U17 očima hlavního trenéra Jiřího Zacha

Nejen o zápasech naší reprezentace na ME U17, ale i o tom, čím vším si český tým musel na turnaji projít, kdo se stal mistrem Evropy U17 a další poznatky z evropského šampionátu jste se mohli dozvědět ZDE. A jak viděl svůj tým trenér Jiří Zach?

Matěj Pastrňák – smečař, kapitán, duše týmu, škoda jeho neúčasti v utkání se Srbskem a to spíše z hlediska psychologie než přínosu do hry. Ve většině utkání to měl těžké, byl hlavním terčem podání – obstál, na podání měl jeho výkon vzestupnou tendenci a také obstál. Zlepšil se oproti jaru ve hře v poli. Na útoku měl problémy, pokud soupeř upřednostnil jeho obranu. Ne vždy využil svůj široký rejstřík náhradních úderů, má problém s podbíháním střelby a s technikou úderu do diagonály. Celkově obstál jako lídr.

Michal Háger – druhý smečař, výborně přijímal a hrál šikovně na smeči a v poli. Plnil dobře roli hráče pro černou práci. Měl zraněný ukazovák a ubralo mu to v razanci úderu. Zahrál dobrý šampionát. Musí zapracovat na razanci a na podání.

Tomáš Brichta – univerzál, hrál dobře na ztrátu po dobrém příjmu a ze sítě, chyběla mu razance na bodové údery proti připravené obraně a ne vždy dokázal na úderu něco vymyslet (zalívka, lajna), na podání střídal dobré podání s lehkým a dost kazil. Hlavním úkolem do budoucnosti je zvýšení razance a větší variability náhradních úderů a stabilizace podání. Je třeba říci, že Tomáš je ročník 2006 a to je samozřejmě znát. 

Vojtěch Pitner – smečař, dlouho lavíroval se zraněním zad (nezúčastnil se ani dubnové kvalifikace). Do družstva se dostal až na poslední chvíli. Je výborný skokan s rychlým závěrem na úderu. Nepovedlo se mu utkání se Srbskem, kde zaplatil krutou daň za nezvládnutou atmosféru utkání. V utkání s Rakouskem už uplatnil svoje přednosti, výborný příjem a rychlý úder. Do budoucnosti musí pracovat na hře v poli a celkovém pohybu ve hřišti, taktice vybírání, odhadu, co by vlastně protihráč mohl hrát.

David Obdržálek – alternoval na smeči a univerzálu. Hráč s nesmírně tvrdým úderem, ale také hráč, který neuhraje jasný míč a nikdo neví proč. Ve většině utkání pomohl, ale hrubě se mu nepovedlo utkání se Srbskem. Jeho místo bude primárně na smeči. Musí stabilizovat podání a jistotu v úderu, naučit se rozlišit, kdy udeřit a kdy zvolit náhradní úder.

Max Janeček – smečař, jenž je dobře technicky vybavený, ale zaostává ve fyzických parametrech. Na hřiště se dostával jako střídač a svoji roli ustál. Jeho další přítomnost v družstvu je odvislá od jeho zlepšení výskoku a pak vyniknou jeho další přednosti, podání, hra s blokem, kreativnost.

Lucas Tóth – jeden z nejlepších blokařů na ME, výborně technicky vybavený hráč, jehož přesuny se dají studovat jako metodická příručka. Na ME ještě přidal výborný výkon na útoku, disponuje dobrou plachtou a v záloze má velice útočné podání – hybrid z výskoku. Do budoucnosti musí zapracovat na výskoku. Ten ho definitivně přesune mezi naše velké naděje i do seniorského volejbalu.

Matyáš Bednařík – blokař, byl hozen do vody a plaval. Když si na něj vzpomenu před rokem, plaval výborně, ale plnohodnotnou náhradou za Honzu Černého nebyl. Dobře podával, ale největším problém byly nevynucené chyby, nehra v poli a další chyby vyplývající z nevyhranosti. Není divu, jeho jedinými utkáními bylo pár zápasů v žácích, žádný v dorostu a pak zápasy s RD, kde bojoval o místo třetího blokaře. Z tohoto hlediska obstál. Musí zapracovat na přesunech a hlavně včasnosti na útoku a schopnosti prosadit se jeden proti jednomu.

Aleš Tláskal – libero, patřil k pilířům družstva, hrál výborně v poli, slabinou je příjem prsty.

Adam Vítámvás – začal jako první nahrávač, ale často střídal. Uplatňoval dobré plachtící podání a dobře umístěné, hraje kreativně a rychle, je dobrý krajní blokař. Jeho nedostatkem je nepřesnost a také střídání způsobu odbití (když je pozdě u míče). Do budoucna by měl zlepšit hru v poli a více s hráči komunikovat.

Martin Hilšer – nahrávač, do družstva se dostal až se zraněním M. Chromce a příležitost uchopil výborně. Na ME končil jako jednička. Má výborné odbití a zlepšuje přesnost. Dokázal hrát pestře a v některých fázích překvapivě kreativně. Dobré podání, horší je hra v poli. Problémem je komunikace s hráči.

Na závěr bych chtěl poděkovat svému realizačnímu týmu. Nebylo to jednoduché ten rok a půl s C19. Od všech to chtělo dost entuziasmu a víry, že děláme věci správně a že nakonec to přinese ovoce. Ovoce to nepřineslo. Celý rok a půl jsme neměli jediný pozitivní test na C 19. A proto jsem možná udělal chybu, v duchu jsem už nevěřil, že nás to potká a trochu mě opustila obezřetnost.
Moc díky Štěpánovi Žabovi, který si i svojí svatbu plánoval tak, aby obešel termíny ME a VT (tím děkuji i jeho budoucí choti, že měla trpělivost), Filipovi Malinovi, který mimo VT a RD ještě musel dokončit VŠ a přejít na odpovědnou funkci v rámci Pražského ČVS.
Děkuji Báře Jakovcové, že měla trpělivost s hráči, jejich bolístkami a jejich starostmi vyplývajících z jejich mládí a trochu se jí omlouvám, že občas musela snášet řeči a názory šéfa, který je světelné roky vzdálen jejímu věku a světu.
Martin Štětka jako statistik do týmu perfektně zapadl a pomohl.
Na závěr jsem si nechal Honzu Moravčíka. Trochu ho považuji za svůj úspěch. Je už se mnou drahnou dobu a roste a já jsem rád, že jsem nikdy nedal na slova, která ho osočovala a přikládala mu nepěkné vlastnosti či motivace. Honza je teď výborným vedoucím a trenérem a mám z toho hezký pocit.

 

Autor: Jiří Zach – hlavní trenér RD 05/06