Odešel Zdeněk „Man“ Míka

V pátek 5. 2. 2021, tři týdny po svých 76 narozeninách (14. 1. 1945), odešel do volejbalového nebe „Man“. Nepřehlédnutelná takřka dvoumetrová persona pražského volejbalu minulého století, která i přes vysoký volejbalový věk nakoukla aktivně do století stávajícího. S výškou 196 cm smečař Lokomotivy Praha, RH Praha, Spartaku Potrubí, Slavie MFF a Anderlechtu Brusel (mistr Belgie 1971). V roce 1965 juniorský reprezentant, v roce 1972 člen širšího výběru mužů a v roce 1979 opora výběru železničářů ČSSR na Mezinárodním mistrovství USIC v Sofii. Hrající trenér Potrubí v NL a Machelenu Brusel v belgické superlize, trenér mužů TJ Praga ve 2. lize.
Rozloučení se bude konat v kruhu rodinném. Parte ZDE

Čest jeho památce!

 

Zdeněk Míka

(*14. 1. 1945, †5. 2. 2021)

S volejbalem se seznámil při tělocviku v 7. a 8. třídě ZŠ a ve volejbalu a lehké atletice pak reprezentoval SPŠ strojní v Preslově ulici na Smíchově při Sportovních hrách mládeže. Od 15 do 17 let hrál závodně basketbal za dorost Slavie VŠ Praha a ve volejbalu byl registrován až v roce 1963 jako dorostenec TJ Libeň – Loděnice (dnes Meteor Praha) s účastí v DL.

Po jediném roce v DL následoval přestup do mužů Lokomotivy Praha se startem v nejvyšší celostátní soutěži – tehdy 1. lize. Kromě optimální smečařské výšky vykazoval také mimořádné skokanské schopnosti – jeho dosah 348 cm při výskoku patřil v té době k největším. Přehled hráčských a později trenérských aktivit ve vrcholovém a výkonnostním volejbalu uvádí následující přehled:

1964-1966	Lokomotiva Praha, 1. CL s 3. místem v roce 1964, 9. místem v roce 1965 a sestupem do 2. ligy roč. 1966, trenéři Josef Brož (do roku 1965) a Antonín Kovařík,
1966-1968	Rudá hvězda Praha (prezenční vojenská služba), 1. CL s 2. a 3. místem v letech 1967 a 1968, trenér Karel Brož,
1968-1969	Spartak Potrubí Praha, 1. CL s 9. místem v roce 1969 a sestupem do NL v rámci reorganizace soutěží, spojené se snížením počtu družstev v nové nejvyšší soutěži, nazývané extraligou (EXL) a se vznikem české a slovenské národní ligy, trenér Karel Novák,
1969-1971	Anderlecht Brusel se ziskem titulu mistra Belgie v roce 1971, trenérem Rumun R. Gancia,
1971/1972	Spartak Potrubí, 1. NL, trenér Miroslav Železný,
1972/1973	Slavia MFF Praha, 10. místo při prvním startu tohoto družstva v EXL s návratem do NL, trenér Zdeněk Malý,
1973-1977	Spartak Potrubí, 1. NL, trenér Miroslav Železný,
1977/1979	Machelen Brusel, hrající trenér mužů v belgické superlize,
1979-1987	Potrubí resp. Sigma Praha po změně názvu podniku i klubu, hrající trenér se startem v NL a ve 2. lize.

 

Jak je z přehledu patrné, Zdeňkovým domovským klubem se stal Spartak Potrubí s dnes již neexistujícími kurty na vinohradské Smetance, kde prožil bezmála 20 let svého volejbalového života. V národním podniku Potrubí (později Sigma) nalezl po maturitě na strojní průmyslovce v roce 1963 zaměstnání. Pracoval tam jako obchodní referent a později jako vedoucí odbytu s odchodem do důchodu v roce 1994.

Reprezentační dres ČSSR oblékl při třech příležitostech. Poprvé v roce 1965, kdy byl v rumunském Braile uspořádán zkušební (tzv. nultý) ročník Mistrovství Evropy juniorů (do 21 let) a trenér Zdeněk Malý jej zařadil do výběru ČSSR, který se vrátil s medailemi za 2. místo. Na turnaji porazili naši hráči postupně celky Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Polska, NDR a jediným celkem, který je porazil (těsně 2:3), byli domácí Rumuni. Podruhé reprezentoval po návratu z Belgie v roce 1972 na mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy v týmu ČSSR „B“ - opět pod vedením Zdeňka Malého. Naposledy reprezentoval ve svých 34 letech, kdy jej trenér Miroslav Douša nominoval do výběru železničářů ČSSR pro 7. ročník Mezinárodního mistrovství USIC v roce 1979. Ten hostila bulharská Sofie a v konkurenci 13 družstev skončil náš výběr na 4. místě za celky Bulharska, SSSR a NDR.

Pro trenérskou práci byl vybavený kvalifikací trenéra II. třídy (získanou na svazovém školení v Nymburku) a mezinárodní licencí, kterou obdržel na jednom ze školení FIVB, pořádaných Miloslavem Ejemem na našem území. Na těchto školeních pak působil řadu let jako tlumočník francouzsky mluvících účastníků. K trénování se vrátil ještě na začátku 90. let: v letech 1990-93 trénoval v Belgii muže Chaumont-Gistroux a Rixenstartu v regionální soutěži, v letech 1994-97 a 2001/02 muže TJ Praga Praha, za které hráli jeho synové Tomáš a Zdeněk junior s účastí ve 2. lize.

Poslední Zdeňkovou aktivitou se stalo „pískání“. Již řadu let je držitelem kvalifikace rozhodčího 3. třídy, řídil soutěže Přeboru Prahy a s oblibou si zapískal na pražských kvalifikacích M-ČR superveteránů, na kterých před 20 roky ještě sám hrál.

Portrét v záhlaví je z roku 2012 a doplňujeme jej několika historickými fotografiemi.

Přiložená fotka je z roku 1966 a na ni již omlazený tým Lokomotivy Praha ve II. lize. Zleva stojí Nekolný, Gráf, Herbst, Pommer, Voplakal, Macháček, hrající trenér Kovařík a vedoucí Pazdera, v podřepu zleva Procházka, Novák, Kácovský a Mika.

Další historický snímek je upomínkou na Manovu „základní vojenskou službu“ v RH Praha a byl pořízen po vítězství na turnaji v Ústí nad Orlicí v roce 1967. Zleva stojí Mejdr, trenér Karel Brož, Štěpánek, Vápenka a Fiala, dole zleva Čermák, Mika, Mozr (s pohárem) a Penc. Na snímku chybí největší hvězdy týmu RH té doby (reprezentanti Čuda, Groessl, Perušič a Kop) a je očividné, že tento turnaj posloužil trenéru „Kebrochovi“ k provětrání bažantů.

Hráčské úspěchy s Anderlechtem Brusel připomínají další dva snímky. Na prvním kompletní tým před zahájením soutěžní sezony 1970/71 se ziskem titulu mistra Belgie, Man Míka druhý zleva v horní řadě. Na snímku druhém při smeči proti nekompaktnímu trojbloku soupeře při jednom z mistrovských zápasů Anderlechtu.

Ze závěru jeho hráčských aktivit je snímek jednoho ze smíšených družstev 4+2, se kterými si zahrál na oblíbených satelitních turnajích veteránů nad 40 let. Snímek je z první dekády 21. století (kolem roku 2010) a z turnaje s názvem „Zralé maliny“. Zleva stojí Zdeněk „Man“ Míka, Petr Brátka, dnes již neznámý hráč, v předklonu Petr Novák a v podřepu jejich nahrávačky Velíšková a Kreuzmannová.

 

Autor: Václav Věrtelář