Kleinová Jarmila

Jarmila Kleinová
Kleinová Jarmila

*11.9.1919 - †27.5.2005

 Úspěchy:
Hráčka:
  ME 1950

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů

Jméno a příjmení: Jarmila KLEINOVÁ roz. Vojnarová

Datum narození: 11. září 1919 v Lipí, okres Náchod

Datum úmrtí: 27. května 2005 v Teplicích

Charakteristika:
170 cm vysoká smečařka družstev Sokol Staré Město - Náchod, Sokol Vinohrady a Lokomotiva Teplice. Akademická reprezentantka ČSR s účastí na dvou Světových akademických letních hrách a ziskem jedné stříbrné medaile. V letech 1950-1953 reprezentantka ČSR s účastí na ME 1950 v Sofii a ziskem bronzové medaile. Dlouholetá trenérka mládeže v Teplicích a Dubí.

Nahlédnutí do soukromí:
Narozena v rodině truhláře Václava Vojnara a jeho ženy Marie jako nejstarší ze tří dětí. Sestra Anna provdaná Dobešová (roč. 1921) a bratr Václav (roč. 1923) byli rovněž známými náchodskými volejbalisty. V roce 1939 Jarmila odmaturovala na gymnáziu v Náchodě a odešla studovat na Filosofickou fakultu UK. Na podzim 1939 zažila v Praze studentské nepokoje, spojené s pohřbem nacisty zastřeleného studenta Jana Opletala, a před následným masovými represemi se jí podařilo ujet do Náchoda. Vysoké školy byly zavřeny a Jarmila do konce války pracovala na městské poště. Po skončení války dokončila v letech 1946-1949 započaté studium na Pedagogické fakultě UK a stala se profesorkou zeměpisu a tělesné výchovy. Na umístěnku nastoupila na reálné gymnázium v Chomutově, v roce 1950 byla přeložena na pedagogické gymnázium v Teplicích, kde učila až do důchodového věku. Zde se v roce 1952 vdala za učitelského kolegu prof. Františka Kleina (zemřel v roce 2002), v roce 1953 se jim narodila dcera Dagmar, později další dcera Eva (roč. 1954) a syn Jaromír (roč. 1958). Všichni tři hráli volejbal za mládežnické celky Lokomotivy Teplice.

Sportovní a volejbalové začátky:
Základní pohybové dovednosti a lásku ke sportu získala v Sokole Staré Město, kam již od 5 let začala pravidelně docházet. Vedle sokolské gymnastiky začala postupně pronikat do tajů míčových sportů, ze kterých si nejvíce oblíbila českou házenou a volejbal. Volejbal hrála také na gymnáziu a od 15 let „načerno“ již za ženy Sokola Staré Město. Házené zanechala po zařazení do akademické reprezentace ČSR v roce 1947.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

1934 - 1946 hráčka Sokola (za války SK) Staré Město Náchod, 4. místo na MR 1946 v Ostravě, spoluhráčkami v této době byly Dobešová, Frýbová, sestry Hejzlarovy, Mervartová, Reichrtová, Rokošová, Vaňková a Weissová.
1947 - 1950 hráčka Sokola Vinohrady, 7. místo na MR 1950 v Jilemnici, spoluhráčky Chmelařová, Klausová, Kulavíková, Löffelmanová, Pejšová, Polívková, Reichertová.

Více jak 20 let trvající hráčskou kariéru zakončila v roce 1957 jako hrající trenérka druholigové Lokomotivy Teplice.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:
1950      3. místo a bronzová medaile na II. ME v Sofii (trenér Jan Fiedler)

Další významné turnaje:

1947 účast na Světových akademických letních hrách v Paříži, kde náš tým sehrál pouze exhibiční (a vítězné) utkání s výběrem francouzských vysokoškolaček – žádný další tým volejbalistek do Paříže nepřijel
1949 2. místo na Světových akademických letních hrách a Světovém festivalu mládeže a studentstva v Budapešti

V roce 1951 se ještě zúčastnila přípravy širšího výběru žen ČSR na III. ME v Paříži, na kterém naše národní týmy (z dosud neobjasněných politických důvodů) nestartovaly. S reprezentací se rozloučila v roce 1953 při mezistátním utkání se Sovětkami.

Trenérské aktivity:
Jako profesorka tělesné výchovy na gymnáziu v Teplicích se podílela na výchově desítek mladých volejbalistek, které pod jejím vedením získaly kvalitní pohybové a volejbalové základy. Družstvo dívek teplického gymnázia řadu let patřilo ve Sportovních hrách mládeže (SHM) k nejlepším a svěřenkyně prof. Kleinové se později uplatnily nejen v místním družstvu žen Slovanu (od roku 1954 Lokomotivy) Teplice, ale i v dalších týmech severočeského kraje (Děčína, Litoměřic, Mostu, Žatce). Svou paní profesorku děvčata obdivovala a málokterá tušila, že je učí bývalá reprezentantka. V letech 1955-1957 byla hrající trenérkou družstva žen Lokomotivy Teplice ve II. lize a potom ještě řadu let jeho trenérkou. Po odchodu do důchodu trénovala 15 let žákyně TJ Rudolfova Huť v nedalekém Dubí (1973-1987) a její svěřenkyně opět patřily k nejlepším v kraji.

FOTO:

Snímek volejbalistek Sokola Staré Město Náchod, které ve 40. letech minulého století patřily k nejlepším ve Východočeském kraji. V roce 1946 se probojovaly na Mistrovství ČSR v Ostravě a skončily na čestném 4. místě. Jeho hráčskou oporou, kapitánkou i vedoucí byla Jarmila Vojnarová, třetí zleva.

Do reprezentace ČSR se Jarmila Vojnarová dostala přes Vysokoškolský sport. V roce 1947 byla vybrána do akademického výběru pro první poválečné Světové akademické letní hry – SALH v Paříži (později přejmenované na Universiády). Na snímku slavnostní defilé našich vysokoškoláků před zahájením her.

Na naše ženy čekalo v Paříži nemilé překvapení - nedorazily přihlášené Polky, ani další družstva a tak sehrály pouze exhibiční utkání s domácím výběrem. Zbytek pobytu mohly pouze fandit dalším sportovcům naší výpravy a především pak volejbalistům, kteří se stali v Paříži akademickými mistry světa. Na snímku náš výběr žen: zleva Benešová, Bačkovská, Cvilinková, Vojnarová, Zaplatílková, Němotová, Mirovická, Pešková, Stibitzová, Gazdová a Čadilová.

Na dalších SALH v roce 1949 v Budapešti vybojovaly naše hráčky stříbrné medaile, když prohrály pouze se Sovětkami v čele s legendární Čudinou. Na společné fotce s Italkami mají naše hráčky na trikách vedle státního znaku ještě číslo. Nahoře zleva Kučerová (8), Mirovická (1), Gazdová (3), Vojnarová (5), Cvilinková (2), Konečná (6), dole zleva Čadilová (4) a Černá (7).

Vyvrcholením reprezentační kariéry Jarmily Vojnarové se stala účast na II. Mistrovství Evropy žen v Sofii v roce 1950. Naše ženy obsadily 3. místo za týmy SSSR a Polska a přivezly bronzové medaile. Na snímku ze Sofie stojí zleva Mirovická, Zaplatílková, Krimlová, Cígrová, Kučerová a Vojnarová (vedle ní v pozadí na vedlejším kurtu trenér Jan Fiedler), v podřepu zleva Batková, Houdková, Černá a Burianová.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský