Ohlédnutí za Josefem Kukulou u příležitosti nedožitých 80 let, 2010
KUKULA Josef
Začátkem letošního roku by se dožil osmdesátky náš milovaný trenér Josef Kukula. Rády bychom alespoň dodatečně připomněly jeho volejbalové aktivity a úspěchy v Jablonci n. Nisou, kde jako trenér volejbalistek TJ Jiskra a později Bižuterie působil 45 let a kde po sobě zanechal nesmazatelnou stopu.
Narodil se 1. února 1930 v Jablonci, kde žil s rodiči do roku 1939 a záboru pohraničí Němci. Celá rodina se přestěhovala do Náchoda, kde Pepa dokončil základní školu a odkud v roce 1944 odešel do Baťovy školy práce. Ve Zlíně se mohl věnovat intenzivně i sportu, především české házené a stolnímu tenisu, ve kterém se probojoval až do dorosteneckého finále mistrovství Čech.
Zlínskou školu dokončil již po válce a celá rodina se opět vrátila do Jablonce, kde Pepa pokračoval ve svých házenkářských a tabletenisových aktivitách. Pracoval jako vychovatel mládeže a při svém povolání dokázal své zkušenosti ze sportu dokonale využít.
V roce 1955 se začal věnovat volejbalu, když převzal po Aničce Biskupové (tehdy výborné volejbalistce) družstvo žen, pendlující mezi krajským přeborem a II. ligou. Když v roce 1960 přišly do družstva nejlepší dorostenky Ria Elgerová a sestry Irena a Míla Hrádkovy (odchovankyně A. Biskupové a B. Nádhery), šlo družstvo Jiskry výkonnostně nahoru a Pepa začal brát trénování vážně.
Jeho svěřenkyně začaly hrát moderní volejbal, zabydlely se ve II. lize a když se do širšího výběru ženské reprezentace ČSSR dostala jeho žena Jana Kukulová, zkušenosti z „nároďáku“ přenášela do klubového týmu. V roce 1961 družstvo uspělo v kvalifikaci do nejvyšší soutěže ve složení: Baugutová-Štejfová, Biskupová, Elgerová, Höferová, Horáková-Sluková, Irena Hrádková-Tichá, Míla Hrádková-Procházková, Kalíková, Kasanová, Koudelková-Müllerová a Kukulová. V prvoligové premiéře skončily jablonecké volejbalistky se 3 výhrami na předposledním 11. místě, společně s Banskou Bystricou soutěž opustily, ale již v roce následujícím si znovu vybojovaly účast mezi elitou. V nejvyšší soutěži se udržely dalších 7 let, od roku 1968 již jako TJ Bižuterie Jablonec se štědrým sponzorem nejen v názvu.
V roce 1962 se stal Josef Kukula trenérem z povolání, kromě žen trénoval ještě žákyně a dorostenky a začal pracovat v Trenérské radě ÚV volejbalového svazu. Společně s vedoucím družstva žen Jiskry Mirkem Kasanem začali studovat dálkově tříletou trenérskou školu při Univerzitě Komenského v Bratislavě, kterou s úspěchem dokončili v roce 1965 (s nimi např. i Karel Láznička a Evžen Krob).
Jablonecké volejbalistky v této době již musela brát volejbalová veřejnost a především soupeřky v I. lize vážně. V letech 1964 - 1969 končily v první polovině ligové tabulky, v roce 1965 byly třetí a v roce 1966 druhé za mistrovskou Slávií Bratislava UK. V této době „slávy“ oblékaly jablonecký dres hráčky Elgerová, Hrádková Irena, Höferová, Kasanová, Kukulová, Poláková, Procházková, Štruplová, Šimková, od roku 1969 Kolmanová, Labudová a Zikmundová.
Po Janě Kukulové se do reprezentace ČSSR dostala Irena Hrádková a po ní Elen Poláková. Josef Kukula byl několikrát pověřen vedením juniorek ČSSR na mezinárodních turnajích a v roce 1968 byl 3 měsíce v italské Modeně jako poradce volejbalového družstva žen klubu UISP Cabassi, za který v sezoně 1968 - 1969 startovala jeho žena Jana.
V roce 1970 družstvo Bižuterie Jablonec sestoupilo z extraligy po tom, co Hrádková-Tichá a Štruplová plnily mateřské povinnosti, Jana Kukulová si po návratu z Itálie zlámala nohu a Elen Polákovou již v roce 1969 „zlanařil“ pražský Tatran Střešovice. Přestože v družstvu dorostenek Bižuterie vyrostly nové naděje (Kučerová, Motyčková, Žbánková), ztráta čtyř největších opor družstva byla na jeden tým již příliš! Josef Kukula po sestupu do I. národní ligy na post trenéra žen rezignoval, ale dál se věnoval výchově mládeže.
Ještě v sezoně 1994 - 1995 se jeho družstvo dorostenek (za které hrála již jeho vnučka) probojovalo na rok do celostátní dorostenecké ligy.
Přehled úspěchů jabloneckého družstva žen, vedeného trenérem Josefem Kukulou a jeho nerozlučným druhem, vedoucím družstva a trenérským asistentem Mirkem Kasanem:
1958 první mezinárodní utkání v Jablonci s národním týmem Francie (prohra 2:3)
1961 vítězství v kvalifikaci a premiéra v I. celostátní lize (11. místo a návrat do II. ligy)
1963 8. místo v I. lize
1964 6. místo v I. lize a první zahraniční zájezd do Itálie, na kterém družstvo neprohrálo ani jeden zápas
1965 3. místo ve finále I. ligy v Jihlavě (za Slavii Praha a Slavii Bratislava UK) a
2. místo na Mezinárodním spartakiádním turnaji v Praze
1966 2. místo ve finále I. ligy v Bratislavě za Slavií Bratislava UK
1967 4. místo v I. lize (naposledy pod názvem Jiskra Jablonec)
1968 5. místo v I. lize (poprvé pod názvem Bižuterie Jablonec)
1969 5. místo v I. lize a vítězství nad národním týmem Nizozemska v Haagu
Mezi úspěchy trenéra Josefa Kukuly lze započítat i zařazení a uplatnění tří jeho hráček v ženské reprezentaci ČSR a ČSSR:
Jana Kukulová (manželka) byla členkou širšího reprezentačního výběru již od roku 1959, potkala se tam postupně s trenéry Češpivou, Máchou a Šnebergerem a s celou řadou tehdejších „hvězd“ našeho ženského volejbalu. Se lvíčkem na prsou sehrála několik mezistátních utkání, ale na žádném z šampionátu (ME, MS) se do konečné nominace nedostala. Byla však naší první hráčkou-profesionálkou v Itálii, kde v sezoně 1968 - 69 pomohla družstvu UISP Cabassi z Modeny nejen k záchraně v nejvyšší soutěži (sérii A1) ale i k jeho umístění v první polovině tabulky. Ve stejné době hrál za muže Modeny Josef „Bulda“ Musil.
Irena Hrádková pr. Tichá reprezentovala ČSSR na MS 1962 v Moskvě (5. místo), na ME 1963 v Rumunsku (6. místo), na ME 1967 v Turecku (3. místo a bronzová medaile) a na OH 1968 v Mexiku (6. místo). Od roku 1966 držitelka titulu Mistr sportu, v roce 1999 uvedena do Síně slávy ČV.
Elen Poláková pr. Moskalová reprezentovala ČSSR na ME 1967 v Turecku (3. místo a bronzová medaile), na OH 1968 v Mexiku (6. místo), na ME 1971 v Itálii (2. místo a stříbrná medaile), na ME 1972 v SRN (7. místo) a na ME 1975 v Jugoslávii (5. místo). S družstvem Tatranu Střešovice získala v letech 1969 - 1973 pět mistrovských titulů v řadě, od roku 1971 držitelka titulu Mistr sportu, v roce 1999 uvedena do Síně slávy ČV.
Družstvo jabloneckých volejbalistek dále startovalo na významných domácích turnajích a sehrálo řadu mezinárodních zápasů.
Připomenout lze např. 9 vítězství na populárním turnaji v Dřevěnici, 2 vítězství na mezinárodním turnaji o Cenu karlovarského porcelánu ve Staré Roli, řadu předních umístění na turnajích o Pohár SNP ve Vyšných Hágách, na Velkých cenách Brna, Děčína, Liberce, Plzně a Prahy.
Cenné bylo i 2. místo na mezinárodním turnaji o Velkou cenu Jablonce při Mezinárodním veletrhu bižuterie (za vítězem PMEZ SC Lipsko, před národním týmem Nizozemska a ligovou Slavii Praha).
Všechna tato krásná a úspěšná léta byla výsledkem obrovského nadšení, obětavosti, píle i umění a v nepolední řadě výborné party jabloneckých volejbalistek pod trenérskou taktovkou Josefa Kukuly.
Do volejbalového nebe Pepa odešel 6. února 2006 ve věku 76 let.
Jménem kolektivu bývalých jabloneckých volejbalistek zavzpomínala Irena Tichá
Poznámka na závěr:
Když se na mě obrátily bývalé ligové hráčky Jablonce v čele s internacionálkou Irenou Hrádkovou-Tichou s prosbou o pomoc při sepsání a umístění této jejich „vzpomínky“ na web ČVS, neváhal jsem ani vteřinu. Cítil jsem povinnost pomoci, ale současně i podivení a lítost nad skutečností, že na Josefa Kukulu v únoru letošního roku zapomněl jak „mateřský“ VO Bižuterie Jablonec (který v 60. letech se svými svěřenkyněmi proslavil), tak Komise společenská při KVS v Liberci, která má tyto záležitosti (jubilea) v pracovní náplni. Že kdyby si na Josefa Kukulu nevzpomněly (sice pozdě, ale přeci) jeho hráčky, „neštěkl by po něm ani pes“. A není to problém jenom těchto „káraných“ organizací, je to problém celorepublikový! Ve svazových orgánech jsou (zcela přirozeně) nahrazování staří funkcionáři mladšími, kteří v mnoha případech ani slavnou minulost jejich klubu (regionu) neznají a nezajímají se o ni. Situaci by mělo zlepšit dosud nerespektované doporučení naší komise „rozpustit“ stávající Databázi ČVS (čítající na 600 jmen) na kraje a upozornit je na osobnosti, které mají ve svém regionu a kterým by měli věnovat zvýšenou pozornost. Jsme přesvědčeni, že v mnoha případech o nich nemají ani tušení!
Za Radu Síně slávy ČV Zdeněk Vrbenský
Když se bývalý házenkář a tabletenista Pepa Kukula začal věnovat ženskému volejbalu, byl velký urostlý fešák a není divu, že o místo v družstvu Jiskry Jablonec byl velký zájem. A když se tým jabloneckých děvčat zabydlel v naší nejvyšší soutěži, nechyběla ani podpora diváků, kteří ligová utkání svých volejbalových „miláčků“ navštěvovali po stovkách a dokázali se spolu s hráčkami radovat z každého vítězství.
V roce 1965 slavily volejbalistky Jiskry Jablonec první velký úspěch v podobě 3. místa ve finále Mistrovství republiky v Jihlavě. Zleva stojí Kukulová, Höferová, Procházková, Šimková, Elgerová a trenér Josef Kukula, dole zleva Poláková, Štruplová a Hrádková.
Další snímek volejbalistek Jablonce je z roku 1968, kdy skončily v I. lize na 5. místě a poprvé pod názvem Bižuterie Jablonec, podle svého štědrého sponzora. Na schodech v horní řadě zleva trenér Kukula, Poláková, Elgerová, Procházková, Šimková a Höferová, přední řada zleva Hrádková, Kukulová a Štruplová.
Poslední snímek Josefa Kukuly je z roku 1995, kdy se v 65 letech rozloučil s dlouhou a úspěšnou dráhou volejbalového trenéra postupem a účastí družstva starších dorostenek (v dnešní terminologii juniorek) Bižuterie Jablonec v celostátní DL. V jejich řadách startovala již jeho vnučka Jana (první stojící nalevo s č. 4).
