Červencoví jubilanti roku 2025 z řad osobností ČVS - 2. část

V druhé části červencového ohlédnutí za osobnostmi ČVS vzpomeneme významného trenéra, rozhodčého a funkcionáře z moravskoslezského kraje, dále významného mládežnického trenéra Dynama Praha, Slavie VŠ Praha a juniorských výběrů Prahy a ČSSR. Připomeneme dvojici žijících bývalých reprezentantů a osobností Síně slávy českého volejbalu. Zbývajícím dvou jubilantům již patří pouze vzpomínka. První z nich uznávaný rozhodčí z velké části proseděl s píšťalkou na empirech našich i zahraničních kurtů a který soudcovské aktivity předal svému synovi. Druhý byl mezinárodním rozhodčím a významným funkcionářem severomoravského, českého a čs. volejbalu. Všem pak patří poděkování za vše, co pro náš volejbal dobrého udělali.

loog

80 let Ing. Jaroslav Huka

(*24. 7. 1945)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, trenéra, rozhodčího a funkcionáře.

S volejbalem začínal již v žákovských letech v Mladé Boleslavi. Jako dorostenec hrál krátkou dobu v Liberci a tam při studiu vysoké školy pokračoval ve Slavii VŠST Liberec.
Po ukončení studií v roce 1968 se vrací zpět do Mladé Boleslavi, kde hrál za oddíl, jehož poslední název byl Akuma Mladá Boleslav (nyní VK Mladá Boleslav).

V oddíle byl i jeho předsedou. Současně po jedno volební období i vykonával funkci předsedy Okresního volejbalového svazu v Mladé Boleslavi.

Po absolvování nejnižšího stupně školení trenérů v roce 1973 se stal jedním ze dvou trenérů družstva žen Autoškody Mladá Boleslav v letech 1974 - 76.

Jako rozhodčí působil od roku 1980. Později s kvalifikací rozhodčího I. třídy působil několik sezón v druhé nejvyšší soutěži, tj. v 1, lize a též jako čárový rozhodčí při utkáních extraligy a mezistátních utkáních.

Ve funkcích na úrovni krajského volejbalového svazu v jeho komisích začal pracovat od roku 1986. Jako člen STK od roku 1993 a později jako její předseda řídil a organizoval krajské mistrovské soutěže.
V roce 1997 byl zvolen předsedou Středočeského krajského volejbalového svazu. Tuto funkci vykonával až do roku 2008. Současně byl členem Výboru ČV. V roce 2005 byl zvolen členem Kontrolní a revizní komise ČVS. Od roku 2009 jejím předsedou.

Jeho aktivní práce pro rozvoj volejbalu byla na jednotlivých úrovních řízení ČVS oceněna různými diplomy, čestnými uznáními a v neposlední řadě i Medailí Dr. Otakara Koutského. Nejvyššího krajského ocenění se mu dostalo udělením titulu Čestný předseda krajského volejbalového svazu po jeho uvolnění z funkce předsedy KVS.

Jaroslav Kunc Nedožitých 105 let Jaroslava Kunce

(*26. 7. 1920, †29. 12. 2005)

významného mládežnického trenéra Dynama Praha, Slavie VŠ Praha a juniorských výběrů Prahy a ČSSR. Držitele titulu Zasloužilý trenér.

Rodák z Chrudimi se sportovními začátky v Sokole Pardubice, talentovaný gymnasta, atletický vícebojař a na gymnáziu příležitostný volejbalista.
Po návratu z totálního nasazení v Německu se přestěhoval do Prahy a oženil s ligovou volejbalistkou Věrou Polívkovou. Ta jej přivedla na kurty libeňského Starého ostrova, kde měli „druhý domov“ volejbalisté Slavie, resp. již Dynama Praha.

Věra hrála ligu za ženy a Jaroslav se začal věnovat v roce 1954 dorostencům. Z jeho mládežnické líhně na Starém Ostrově se v nejvyšší mužské soutěži uplatnili např. Ebert, Jakubec, Dražan, Krbec, Šrámek, Měšťák či Pommer a Antonín Mozr to dotáhl až k titulu mistra světa. Po změně názvu klubu v roce 1964 resp. navrácení historického názvu Slavia Praha byl volejbalový oddíl přestěhován do areálu Slavie ve vršovickém Edenu a trenér Kunc převedl svou základnu žáků a dorostenců na Albertov do Slavie VŠ Praha.

A jeho úspěšná výchova volejbalistů pokračovala dál: stříbrný reprezentant z ME 1971 a opora RH Praha Ludvík Němec, ligoví hráči a akademičtí reprezentanti VŠ Praha Jelínek, Hejda, Müller a další. Na základě klubových úspěchů mu byly na začátku 60. let svěřeny reprezentační výběry juniorů ČSSR – v té době ale bez mezinárodní konfrontace.

Doplňujeme ohlédnutí za Jaroslav Kuncem historickými snímky.

Výběr juniorů Prahy v roce 1956, pro tehdy tradiční trojutkání Praha – Brno – Bratislava. Nahoře zleva trenér Jaroslav Kunc, Antonín Kovařík, Jiří Musil, Zdeněk Průšek, Josef Křížek, Jiří Grulich, Jiří Ebert a Milan Gratias, dole zleva Jan Suchan, Jaroslav Hálek, Jan Braun, Josef Hamáček, Jiří Jakubec a vedoucí družstva Bedřich Franic. Znalce může zmást přítomnost mimopražských hráčů (Hálek, Hamáček), ale ti v té době zahájili v Praze studia a hráli ligu za Dynamo.

Na snímku druhém junioři ČSSR v roce 1962. Nahoře zleva druhý trenér Jiří Němeček, Thurzo z Bratislavy, Klementík z Košic, Mozr z Prahy, Flaišinger z Brna, Slanec z Plzně, Štěpánek z Prahy, Medonos z Prahy a první trenér Jaroslav Kunc. Dole zleva Černý z Plzně, Bzdúch z Bratislavy, Olšák z Ostravy, Fritz z Prahy, Novotný z Ostravy a Pommer z Prahy.

85 let Ing. Borise Perušiče

(*27. 7. 1940)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanta a olympionika ČSSR, držitele titulu Zasloužilý mistr sportu.

Rodák ze Záhřebu. V mládí všestranný sportovec, který se volejbalem začal vážněji zabývat až při studiu VŠE v Praze a hráčskou karieru odstartoval v roce 1958 jako hráč C-týmu Slavie VŠ Praha. Již v roce 1959 byl přeřazen do prvoligového A-týmu, se kterým získal v tomto roce pod vedením Břetislava Chvály titul Mistra ČSR. V letech 1962-64 byl na vojně v Rudé hvězdě Praha, po vojně se vrátil do mateřské Slavie VŠ, ale již po roce ohlásil přestup zpět do RH. Pod vedením Karla Brože za ní hrál do roku 1969 se ziskem mistrovského titulu v roce 1966.

Reprezentační dres oblékl poprvé ve výběru akademiků ČSSR, se kterým si zahrál na třech Letních světových univerziádách se ziskem dvou medailí – bronzové v Sofii 1961 a stříbrné v brazilském Porto Alegre 1963.
V letech 1963-66 reprezentoval ČSSR na ME 1963 v Bukurešti (5. místo), OH 1964 v Tokiu (stříbrná medaile) a na MS 1966 v Praze (zlatá medaile s titulem Mistra světa).

Po tomto sportovním triumfu opustil vrcholový sport a začal se naplno věnovat svému zaměstnání v Čs. aeroliniích v roli obchodního zástupce ČSA v zahraničí (Bělehrad, Frankfurt, Damašek, Singapur aj.). V době působení v Bělehradu si zahrál za místní Crvenou Zvezdu se ziskem dvou titulů mistra Jugoslávie v letech 1971 a 1972. Jedním z jeho tehdejších spoluhráčů byl i budoucí prezident CEV Alexandr Borišič. Později hrál „Bóra“ (jak zní jeho přezdívka) ještě pro "radost" 1. třídu pražského přeboru za Sokol Michle a Dobešku Podolí.

K volejbalu přivedl svého syna Borise juniora, který hrál řadu let NL i EXL za MFF UK Praha. A jedním z našich nejlepších beachvolejbalistů současnosti je vnuk Ondřej Perušič alias „Perun“.

Levý snímek v záhlaví je z 60. let, druhý vznikl v roce 2015 při setkání jubilantů ČVS v pražském Park Hotelu. Více informací naleznou zájemci v jubilantově profilu rubriky Síň slávy – Hráči a také v 6. části cyklu „České volejbalové klany“ ze září 2018, věnované již třígenerační volejbalové rodině Perušičových.

90 let Soni Holubové rozené Šedivé

(*28. 7. 1935)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů. V letech 1955-64 reprezentantky ČSR a ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1958 (Praha), bronzové medaile na MS 1960 (Rio de Janeiro), 5. místa na MS 1962 (Moskva) a 6. místa na ME 1963 (Bukurešť). Držitelky titulu Zasloužilý mistr sportu.

Pražská rodačka, původně talentovaná atletka Sokola Vysočany, volejbalu se začala věnovat v roce 1954 ve Spartaku Avia Čakovice pod vedením Josefa Češpivy, který družstvo s účastí v nejvyšší soutěži (1. celostátní lize) přivedl v roce 1957 na vysočanské Tyršovo cvičiště do Sokola Vysočany, resp. v té době již Spartaku ČKD Stalingrad. Za tento prvoligový tým hrála jubilantka v roli nahrávačky dalších 10 let a zažila další změny názvu klubu na ČKD Praha v roce 1962 (s 2. místem v roce 1963 a titulem Mistra ČSSR v roce 1964) a na Bohemians Praha v roce 1965.

K velkým zážitkům patřil zájezd volejbalistek ČSR do ČLR a KLDR v roce 1959 a zájezd do Japonska se 4. místem na předolympijském turnaji žen v Tokiu a exhibicemi v dalších městech.
Tímto zájezdem se s reprezentací rozloučila a po ukončení vrcholné hráčské kariéry v „Bohemce“ v roce 1967 hrála ještě řadu let pro potěšení za B-tým Slavie Praha pražskou 1. třídu s partou dalších pražských internacionálek.

Levý snímek je z roku 1964, pravý vznikl při jednom z posledním setkání českých volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic. Více informací a několik historických fotografií nabízí její profil v rubrice Síň slávy – Hráči a také 12. díl cyklu „České volejbalové klany“ z dubna 2019.
V 70. letech reprezentovala ČSSR jedna z jejích dcer – Vladimíra Galisová roz. Holubová.

Nedožitých 95 let Milana Labašty st.

(*28. 7. 1930, †16. 2. 2025)

držitele Čestného uznání ČVS, hráče, trenéra, funkcionáře a mezinárodního rozhodčího.

S volejbalem začínal ve Vsetíně a na vojně v letech 1951-53 hrál za Posádkový dům armády (PDA) v Brně. Mezi jeho spoluhráči byli např. Bohumil Golian (později reprezentant a legenda slovenského volejbalu) nebo Vladimír Vyoral (později dlouholetý svazový sekretář a jeden z předsedů ČVS).
Po vojně hrál za Spartak Vsetín se startem v pokusném ročníku Moravsko-slovenské ligy v roce 1953 a později řadu let 2. ligu.

Více jak 20 let trénoval družstva mužů a dorostenců TJ MEZ Vsetín, kde byl také dlouhá léta členem výboru.

V roce 1961 se vydal na dráhu rozhodčího, přes okresní, krajské a druholigové soutěže se propracoval až k řízení soutěží nejvyšších se ziskem kvalifikace I. třídy a později mezinárodní licence. Podle jeho pečlivě vedené statistiky rozhodoval více jak tisícovku zápasů, z toho v letech 1969-80 přes 270 utkání nejvyšší domácí soutěže a souběžně 123 mezinárodních utkání doma i v zahraničí.

V letech 1969-77 byl předsedou Komise rozhodčích a členem výboru Severomoravského KVS v Ostravě.

Snímek v záhlaví vznikl v roce 2015 v rámci výborové schůze ČVS, při které mu bylo předáno Čestné uznání. Je otcem Ing. Milana Labašty do roku 2014 jednoho z elitních rozhodčích FIVB.

Nedožitých 100 let Karla Oderského

(*29. 7. 1925, †30. 10. 2011)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů. Mezinárodního rozhodčího a významného funkcionáře severomoravského, českého a čs. volejbalu. V roce 1986 obdržel čestnou medaili FIVB za vzorné zajištění ostravské skupiny MS žen, kde byl předsedou Organizační komise.

Ostravský rodák z Mariánských Hor, od 5 let člen Sokola Moravská Ostrava II. S aktivitami v gymnastice, atletice a míčových hrách. Po válce hráč B-družstva volejbalistů Sokola Vítkovice v oblastním přeboru.
Během vojenské služby (1948-50) založil v Dědicích u Vyškova vojenskou jednotu Haná Dědice, byl jejím jednatelem a hráčem družstva odbíjené.

Od roku 1952 funkcionář vítkovického oddílu: organizační a propagační pracovník, dopisovatel ostravských deníků, organizátor turnajů dorostu a mužů, předseda oddílu a člen výboru TJ VŽKG (1954-58).

V roce 1952 zahájil dráhu rozhodčího se ziskem kvalifikace I. třídy v roce 1958, v letech 1959-73 řídil utkání naší nejvyšší soutěže I. ligy a extraligy. Ve svém volejbalovém CV uvedl přes 2 500 odpískaných zápasů.

V Severomoravském KV svazu předsedal v letech 1960-63 Trenérské radě a v letech 1966-97 Komisi rozhodčích. Od roku 1973 byl členem KR Českého i federálního VVS a předsedou sboru komisařů, který řídil do rozdělení federace a pak v této činnosti pokračoval v ČVS až do roku 1997.
Každým rokem prováděl vyhodnocení extraligových rozhodčích a od roku 1966 působil jako organizátor a lektor školení rozhodčích v Severomoravském, resp. Moravsko-slezském kraji.

Autor: Václav Věrtelář