Červencoví jubilanti roku 2025 z řad osobností ČVS - 1. část
Tento měsíc je na jubilanty mimořádně bohatý, a tak gratulaci či ohlédnutí za zesnulými rozdělujeme do dvou částí podle jejich data narození. První část je věnovaná osobnostem, které se narodily v prvních dvou třetinách měsíce. Čtyřem jubilantům již patří pouze vzpomínka. První byl za své celoživotní aktivity v oblasti vysokoškolského sportu oceněn Medailí Vladimíra Spirita, druhý byl legendou (a kdysi „duší“ volejbalového Tatranu Střešovice). Třetí byl jednou z největších osobností ještě společného československého volejbalu, přestože nebyl české národnosti. Patřil k našim nejlepším rozhodčím a následně významným funkcionářům. Další patřila mezi bývalé reprezentantky ČSSR. Pogratulovat k významnému životnímu jubileu můžeme třem jubilantům. Juniorskému a seniorskému reprezentantovi ČSSR a dvěma významným funkcionářům moravskoslezského kraje. Přejeme jim do dalších let pohodu v osobním životě. Všem pak patří poděkování za vše, co pro náš volejbal dobrého udělali.
Nedožitých 90 let PhDr. Ivo Kunze, CSc.
(*1. 7. 1935, †21. 7. 2022)
držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, Medaile dr. Otakara Koutského (PVS) a řady ocenění od Vysokoškolského sportu.
Rodák z Hory sv. Šebestiána nedaleko Chomutova, od roku 1948 Pražák, resp. občan Hostivic u Prahy. Doktorát získal na ITVS, dlouhá léta působil jako odborný asistent na Katedře tělesné výchovy Strojní fakulty ČVUT a v závěru pracovních aktivit do roku 2002 jako zástupce vedoucího KTV.
Se sportem včetně volejbalu začínal v Sokole Hostivice, po dokončení studia a půlroční vojenské službě hrál při zaměstnání přebor Prahy za C-tým Slavie VŠ Praha, složený z dalších tělocvikářů pražských VŠ a vysloužilých hráčů A-týmu mistrovské Slavie (Mirek Kemel, Miloš Petr).
Zasloužil se o ustavení volejbalového oddílu při VŠTJ Slavia Strojní fakulta, později přejmenované na Technika Praha FSI. Družstvo mužů Techniky dovedl v roli trenéra z nejnižší třídy pražského přeboru do NL a v roce 2004 s ním přešel do ČZU Praha. Post prvního trenéra přenechal Pavlu Řeřábkovi a v roli jeho asistenta se mj. zasloužil o postup družstva do EXL v sezoně 2006/07, což znamenalo navrácení nejvyšší volejbalové soutěže mužů po dlouhých 15 letech do Prahy (od roku 2018 Lvi Praha). U mužů ČZU se startem v 1. lize působil později jako vedoucí družstva a příležitostný trenér.
Jeho největší zásluhy jsou spojeny s vysokoškolským volejbalem. Několik sezon trénoval EXL muže VŠ Praha, vedl výběry volejbalistů ČVUT na domácích Akademických MR, působil jako asistent trenérů akademiků ČSSR při mezinárodních Pohárech 17. listopadu v Praze, jako trenér či asistent trenéra byl na Letních světových univerziádách v Torinu 1970 (5. místo) a Moskvě 1973 (7. místo), na dalších dvou LSU (Sheffield 1991, Palma de Mallorca 1999) byl vedoucím výpravy ČSFR resp. ČR.
V pražské Trenérsko-metodické komisi působil jako lektor školení trenérů III. třídy, více jak 35 let byl členem Rady vysokoškolského sportu ÚV ČSTV a po roce 1993 řadu let předsedou volejbalové komise Čs. asociace akademického sportu (ČAAS), resp. České asociace univerzitního sportu (ČAUS).
Snímek v záhlaví vlevo je z roku 1962, druhý vznikl v rámci setkání jubilantů ČVS v pražském Park Hotelu v roce 2015.
80 let Ing. Milana Wagnera
(*1. 7. 1945)
Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, dlouholetého trenéra a funkcionáře.
Aktivní hráčskou kariéru v TJ Vítkovice zanechal ze zdravotních důvodů v průběhu studia na VŠB v Ostravě.
Trenérskou a funkcionářskou práci zahájil v roce 1970 po ukončení studia. Jako trenér ll. tř. působil u družstev žáků, dorostenců a B družstva mužů volejbalového oddílu TJ Vítkovice. Podílel se na výchově hráčů pro domácí i ostatní ligová družstva včetně reprezentace ČSSR - např. Šmíd, Šmidák, Tošenovský, Galis a další.
Od roku 1972 člen výboru VO TJ Vítkovice v různých funkcích. Člen výboru TJ Vítkovice. Od roku 1990 spoluzakladatel VK DANZAS Ostrava, VK DHL, nyní VK Ostrava. Působil zde ve funkci člena správní rady a jednatele.
Byl členem výboru ČVS, členem KRK ČVS. Podílel se i na organizaci kvalifikačních skupin a světové ligy ND mužů v Ostravě a Opavě. Aktivní činnosti v ČVS se vzdal ze zdravotních důvodů.
Nedožitých 100 let Václava Mikuláše
(*8. 7. 1925, †1. 1. 2017)
Čestného člena ČVS a osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů.
Pražský rodák se sportovními začátky v Jesenici. Začínal s fotbalem (který hrál závodně za Sokol Jesenice a později pražský Tatran Baraba), věnoval se lehké atletice (běhal 400 a 800 m) a za Disk Říčany si zahrál nejvyšší domácí ragbyovou soutěž.
Po návratu z vojny založil při Sokole Jesenice volejbalový oddíl, ze kterého přešel v rámci zaměstnání jako hráč do Tatranu Baraba Střešovice (1950). Jako hráč tam působil do roku 1963, kdy byla mužská složka oddílu zrušena a současně trénoval družstvo dorostenců.
Po roce 1963 se stal doslova „duší“ Tatranu. Stál u zrodu klubu a střešovický volejbal táhnul po celou dobu svého života ve funkci předsedy. Obětavě zajišťoval potřebné zázemí, byl vedoucím družstev, asistentem trenérů, manažerem. Spolu s trenérem Antonínem Kyndrem vytvořili kompaktní pár a vytáhli střešovické volejbalistky na vrchol našeho i evropského klubového volejbalu - start družstva volejbalistek v bezmála 40 ročnících naší nejvyšší soutěže a ziskem 13 medailí: 3 bronzových, 4 stříbrných a 6 zlatých se ziskem titulu Mistryň republiky v letech 1961 a 1969-73. V letech 1962 a 1970 účast v semifinále a v letech 1971-72 dvakrát druhé ve finále PMEZ. Člen výboru TJ Tatran Střešovice.
Byl členem výboru Pražského volejbalového svazu (tehdy sekce odbíjené MV ČSTV), pracoval v Kontrolní a revizní komisi ČsVS a ČVS.
Více informací naleznou zájemci v profilu, uloženém v rubrice Síň slávy – funkcionáři.
Snímek v záhlaví vizitky vlevo pochází z roku 1955, druhý vznikl při oslavách jeho 90. narozenin ve střešovické sokolovně v roce 2015.
Nedožitých 95 let JUDr. Dušana Prieložného
(*12. 7. 1930, †10. 7. 1989)
Za zásluhy o rozvoj volejbalu získal v roce 1984 Zlatou hvězdu FIVB, v roce 1985 od ÚV ČSTV nejvyšší domácí sportovní ocenění – Medaili Dr. Miroslava Tyrše a v roce 2018 byl uveden in memoriam do Slovenské volejbalové síně slávy.
Rodák ze slovenské Kalondy v okr. Lučenec, absolvent Právnické fakulty UK Bratislava, po prezenční vojenské službě v Trenčíně voják z povolání (1954-64) a v letech 1965-89 náměstek generálního ředitele Výzkumného ústavu cestovního ruchu v Bratislavě.
O jeho hráčských aktivitách víme pouze to, že jej hrál v 50. letech závodně za PDA Trenčín, z důvodu zranění byl nucen hráčskou kariéru předčasně ukončit a stal se z něj jeden z nejúspěšnějších čs. rozhodčích.
V letech 1962-81 působil na mezinárodním poli a k unikátům patří jeho soudcovské aktivity na 5 olympijských turnajích (Tokio 1964, Mexico City 1968, Mnichov 1972, Montreal 1976, Moskva 1980). Řídil např. finálové utkání mužů Japonsko - NDR v roce 1972 nebo utkání mužů Kuba - Japonsko o bronz v roce 1976. V tomto období rozhodoval současně desítky zápasů na světových a evropských šampionátech či prestižní pohárové zápasy. Bezpochyby nejúspěšnější rozhodčí čs. volejbalové historie. Své bohaté rozhodcovské zkušenosti využil jako lektor školení a člen svazové Komise rozhodčích.
Prosadil se i jako funkcionář a volejbalový diplomat. Začínal jako vedoucí družstva a později předseda volejbalového oddílu Slávie UK Bratislava se ziskem 3 mistrovských titulů družstva žen a zkvalitněním výkonnosti družstva mužů.
Přes funkci předsedy Západoslovenského KVS a Slovenského VS vystoupal až do čela ČsVS – tehdy Ústřední sekce odbíjené ÚV ČSTV. Funkci předsedy čs. svazu vykonával v letech 1979-83 a následovaly vrcholné funkce ve vedení evropského i světového volejbalu.
V letech 1979-83 byl viceprezidentem Evropské volejbalové konfederace (CEV), v letech 1983-87 prezidentem CEV a současně viceprezidentem světové volejbalové federace (FIVB). Byl předsedou Komise rozhodčích nejen ČSVS, ale i CEV a FIVB. Zasloužil se o přidělení ženského MS v roce 1986 Praze.
Tragicky zemřel v roce 1989 ve věku nedožitých 59 let při autonehodě nedaleko Vídně při jednom z návratů ze zasedání CEV.
Nedožitých 85 let Blanky Vargové roz. Svatuškové
(*15. 7. 1940, †19. 5. 2016)
rodačky z Ústí n. Labem, kde začala hrát v 15 letech závodně volejbal za dorostenky Spartaku Armaturka a od 18 let 2. ligu za ženy pod vedením Václava Hajného. V roce 1961 pomohla družstvu k postupu do nejvyšší soutěže (celostátní 1. ligy), v roce 1962 patřila k jeho oporám a po sestupu družstva do 2. ligy přijala nabídku trenéra Václava Rabana a přestoupila do mistrovského Dynama Praha, od roku 1964 s navráceným historickým názvem Slavia Praha.
V roce 1962 si vysloužila nominaci do ženské reprezentace ČSSR, se kterou si zahrála na Mistrovství světa v Moskvě se 6. místem. Reprezentační dres oblékala již koncem 50. let ve výběru juniorek a později v B-týmu žen.
Se Slavii Praha získala v roce 1965 svůj jediný mistrovský titul, od roku 1967 hrála 2. ligu za Start Praha, později za Slavoj Braník a aktivní činnost zakončila v družstvu „veteránek“ Slavie Praha v 1. třídě pražského přeboru.
Na začátku 90. let pracovala v Hospodářské komisi ČVS a byla svazovou účetní. Vložený snímek v záhlaví je z roku 2015 a vznikl v rámci setkání jubilantů v Praze.
Volejbalistky Spartaku Armaturka Ústí v roce 1962, ve kterém skončily v I. lize o 12 týmech na 10. místě. Zleva vedoucí družstva Jaroslav Lansdorf, hlava Blažkové, Veverková, hlava Svatuškové, Jirásková, trenér Václav Hajný, Hudečková, hlava Riegrtové, Smejkalová a Neumannová.
Na společném snímku s prvním kosmonautem světa Juriem Gagarinem v rámci MS 1962 v Moskvě zleva stojí: Svatušková, Kopová, Obadálková, Herštová, trenér Antonín Kyndr, J. A. Gagarin, Salingerová a Mikulecká. Zleva v podřepu Derflová-Hrabáková, Bendeová, Špelinová, Tolarová, Holubová a Hrádková.
70 let Jana Pitnera
(*20. 7. 1955)
juniorského a seniorského reprezentanta ČSSR.
Budějovický rodák s volejbalovými začátky v KDPM a ziskem titulu dorosteneckého Mistra republiky v roce 1972 pod vedením trenérů Jiřího Šauera a Karla Červenky.
V roce 1975 byl nominován do výběru juniorů ČSSR, kterému pod vedením Dušana Melíška pomohl k zisku stříbrné medaile na MEJ 1975 v NSR.
Následovalo přeřazení do extraligového týmu mužů Škody ČB, Vojnu prožil v Rudé hvězdě Praha se 3. a 2. místem v EXL pod vedením trenéra Milana Vápenky.
Po návratu z vojny byl dalších 10 sezon oporou budějovické Škodovky a díky svým 2 metrům výšky pro všechny soupeře obávaným blokařem.
Se Škodou zažil v roce 1977 sestup do NL s návratem mezi elitu v roce 1978 a nejúspěšnějším rokem jeho volejbalové kariéry se stal rok 1982 s vítězstvím v Čs. poháru a následným startem v PVP.
K úspěchům se Škodou lze přiřadit ještě trojnásobné vítězství v Dunajském poháru v letech 1983-85 (s účastí družstev ČSSR, Maďarska a Rakouska) nebo zájezd do Japonska se 6 zápasy s předními klubovými celky s bilanci 3 vítězství a 3 porážek.
V roce 1982 byl také nominován do mužské reprezentace ČSSR a pod vedením trenérské dvojice Dušan Melíšek – Václav Šmídl absolvoval zájezd do Brazílie a následný start na MS 1982 v argentinské Mendoze s 9. místem.
Po skončení kariéry ve vrcholovém volejbalu získal s družstvem „vysloužilců“ Škodovky (již pod hlavičkou Jihostroje) 4 tituly Mistra ČR kategorie veteránů, tj. hráčů nad 40 let.
První snímek je z roku 1982, druhý je z Jihočeského Deníku z roku 2015, když „Píďa“ (jak zní jeho přezdívka) oslavil 60tiny a byl s ním otištěn rozhovor.
Volejbalisté budějovické Škodovky v sezoně 1981/82. Nahoře zleva Hudeček, Valach, Kopet, R. Procházka, Pitner a Voříšek, dole zleva předseda klubu Josef Hamáček, Peksa, Podruh, Hofbauer, Jindra, Kosař a trenér Zdeněk Scheichl.
Na MS 1982 v argentinské Mendoze reprezentovala ČSSR sestava: zleva stojící první trenér Dušan Melíšek, Černoušek, Sýkora, Kopecký, Novotný, Pitner a druhý trenér Václav Šmídl, sedící zleva Prieložný, Kaláb, Krejčí, Řeřábek, K. Pavlík, Hampacher a Repák.
80 let Ladislava Sysaly
(*20. 7. 1945)
Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, dlouholetého rozhodčího a funkcionáře.
S volejbalem začínal v Raškovicích v péči trenéra Jaromíra Vybírala. Po zranění kotníku nastoupil na dráhu rozhodčího.
Od roku 1980 zařazen na listinu extraligových rozhodčích, kde působil až do roku 2001. Pro věk byl přeřazen na listinu „B". Později také do sboru ligových komisařů.
V oddíle i v TJ zastával řadu funkcí - pokladník, hospodář, organizátor tradičního volejbalového turnaje v Raškovicích.
Nadále se snaží o výpomoc při výchově mladých rozhodčích.
Byl členem předsednictva OVS FM, členem STK KVS a pak i jejím předsedou.
Poté vykonával dvě volební období funkci předsedy MS Krajského volejbalového svazu. Později pracoval jako předseda KR KVS.
V těchto létech byl i členem V ČVS a dále členem KK ČVS.
Autor: Václav Věrtelář
