85 let Bobiny Lútočkové

Lutočková

Druhý únorový den se dožívá úctyhodných 85 let paní Božena Lútočková. Svými volejbalovými vrstevníky nazývaná Bobinou a jednou z několika volejbalových Bobin (tedy Boženek či Bohumil), které to po 2. světové válce dotáhly až do reprezentačních výběrů ČSR (Cígrová-Donthová, Halásková-Žižkovská, Lukešová-Valášková,  Vachůnová-Šteflová).

Nejprve do výběru akademického (se kterým absolvovala v letech 1947 - 1954 čtvero Světových akademických her a ze kterých přivezla dvě stříbrné medaile) a v letech 1949 - 1956 do výběru státního. V něm svou sbírku medailí rozšířila o bronz z MS 1952 v Moskvě a památné zlato z ME 1955 v Bukurešti. Jediné zlato, které naše volejbalistky v prestižních mezinárodních soutěžích (MS, ME) vybojovaly.

Pro mladší generace nestárnoucí hráčka Slavoje Praha (která hrála nejvyšší soutěž do 42 let a volejbal závodně do 64 let), vážená paní profesorka tělesné výchovy a francouzštiny a 20 let obětavá a úspěšná trenérka dívčí volejbalové základy Slavoje Praha na Štvanici. S některými za svých „odrostenek“ si ještě zahrála 1. CL a tři z nich to dotáhly do reprezentace ČSSR (Naďa Pražanová-Jeřábová, Anna Smíšková-Pletichová-Vrbovcová a Eva Široká-Matějková).

V posledních desetiletích neúnavná organizátorka pravidelných setkání bývalých klubových spoluhráček (Tatranu Baraba Střešovice, Slavoje Praha) a pražské party nejstarších reprezentantek „zlaté éry“ našeho volejbalu. Díky skutečnosti, že se s Bobinou osobně znám od roku 1964 (kdy jsem se také stal hráčem Slavoje Praha), jsem od roku 2006 pravidelným hostem těchto „dámských“ srazů i já, získal si jejich důvěru a s ní nedocenitelné informace ze zákulisí našeho ženského volejbalu druhé poloviny minulého století.

Nutno ještě dodat, že paní profesorka Lútočková je na svůj věk stále neuvěřitelně čilá, v rušném pražském provozu se nebojí jezdit autem, pravidelně cvičí a nevzdala se ani jednoho ze svých celoživotních koníčků, ke kterým patří v létě cestování a pobyty u moře, v zimě lyžování v Alpách, od kterého ji neodradil ani nedávný úraz.

Vložená fotografie je z 11. června 2011 a oslav 90 let českého volejbalu v brněnském Městském divadle, kde byla VIP hostem a spolu s dalšími žijícími mistryněmi Evropy z Bukurešti 1955 sklízela na jevišti zasloužené ovace.

Připojujeme podrobný volejbalový profil jubilantky s několika snímky z její bohaté volejbalové kariéry a jménem celé „volejbalové rodiny“ si dovolujeme popřát ji ještě mnoho let ve stejné tělesné i duševní kondici! 

 

Zdeněk Vrbenský

 

Božena Lútočková roz. GazdováLÚTOČKOVÁ Božena

Jméno a příjmeníBožena LÚTOČKOVÁ roz. Gazdová

Volejbalová přezdívka: B O B I N A

Datum narození2. února 1927 v Olomouci

Charakteristika: 
170 cm vysoká nahrávající smečařka (tzv. dvojka) družstev Dynamo Slavia Praha, Slavia VŠ Praha, Tatran Baraba Střešovice a Slavoj Praha, mistryně republiky 1957. Akademická reprezentantka ČSR s účastí na čtyřech Světových akademických letních hrách se ziskem dvou stříbrných medailí. V letech 1951 - 1957 členka ženské reprezentace ČSR s účastí na dvou MS a jednom ME se ziskem 1 zlaté a 1 bronzové medaile.

Uznání a ocenění: zasloužilá mistryně sportu, členka Síně slávy ČV

Nahlédnutí do soukromí:
Původem ze Slezské Ostravy, od roku 1944 žijící u babičky v Praze, kde maturitou dokončila reálné gymnázium a vystudovala Filosofickou a Pedagogickou fakultu UK. Jako učitelka tělocviku a francouzštiny působila krátce (na tzv. umístěnku) ve Velvarech a potom v Praze 7. Zde začínala na gymnáziu na Štrossmayerově náměstí (jeden čas Le Guardiovu) a skončila na sportovním gymnáziu Nad Štolou v roce 1986. Vdaná, manžel Ing. Ladislav Lútočka, bezdětná, od roku 2004 vdova.
Dětství a mládí prožila s rodiči ve Slezské Ostravě, kde se při studiu gymnázia seznámila zásluhou prof. Břuskové s volejbalem a v roce 1943  začala hrát soutěž za Sokol Hrušov. Jejími prvními vzory byly hráčky Sokola Slezská Ostrava (později Baníku), čtyřnásobné mistryně republiky, na které závistivě koukala přes plot aniž by tušila, že s některými se zanedlouho setká v reprezentaci (Krimlová, Valášková). Po příchodu do Prahy nikoho z volejbalu neznala a tak začala chodit hrát alespoň debly na tzv. „Schäfrovnu“ (nájemní kurty na Letné), kde se seznámila s Bělou Štulcovou-Paclíkovou. V roce 1947 byla zařazena do akademického výběru ČSR pro první poválečné Světové akademické letní hry v Paříži, na soustředění se seznámila s dalšími pražskými vysokoškolačkami (Kosovou, Spurnou), které ji přivedly do 1. Ženského sportovního klubu na Letné, kam s sebou vzala i Bělu. V roce 1948 přešlo družstvo 1. ŽSK Letná i s trenérem Františkem Klonfarem do klubu SK Slavia Praha, který se po sloučení s družstvem SO Starý Ostrov  přestěhoval z Letné na Libeňský ostrov.

Hráčské působení  a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

1948 - 1952 hráčka Dynama Slavia Praha, 2. místo na MR 1952 (Zvolen), trenéři: Rudolf Klas a František Selichar, spoluhráčky Bryndová, Černá Marta, Hánová-Votavová, Hauerová-Tesařová, Horová, Hospodská, Houdková-Krobová, Hroudová-Brožová, Johanovská, Kostrjuková-Brožová, Krásná, Mirovická-Mathauserová, Mikotová, Richterová, Slavíková, Šourková, Štulcová-Paclíková.
1953 hráčka Slavie VŠ Praha (povinnost hrát za resortní DSO), 8. místo v pokusném ročníku celostátní ligy, trenér Josef Polívka, spoluhráčky: Čadilová, Čáslavská, Čižinská, Kučerová Eva, Loudová, Malá Božena, Musilová-Čápová, Rampasová, Šindelářová-Tolarová.
1954 hráčka Tatranu Baraba Střešovice, 6. místo na MR v Plzni, trenér Jiří Fiala, spoluhráčky: Amlerová, Černá Zdena, Dostálová Broňa, Dostálová Helena, Fialová, Hrušková, Kučerová, Kuncová, Mathauserová, Musilová-Čápová, Nedorostová-Malanová, Ransdorfová, Rýdlová, Suchanová, Štěpánková, Šrůtová, Švecová.
1955 - 1969 hráčka Slavoje Praha, mistryně republiky v roce 1957, 3 x 2. místo (1955, 1958 a 1959) a 2 x 3. místo (1956 a 1967), trenéři Metoděj Mácha (1955 - 1968), František Stibitz (1960) a Zdeněk Zlatník (1969), spoluhráčky: Batková-Holá, Břízová-Poláková, Hlaváčková-Martinová, Holá-Wolajnyková, Hosnedlová, Kafuňková, Kolínská-Pavelková, Křížová-Kopová, Kubalová-Novotná, Kučerová-Šírková, Mathauserová, Nečasová-Ursínyová, Nedorostová-Malanová, Papoušková-Matoušková, Pražanová, Pražmová-Fialová, Prošková, Ransdorfová, Rautnerová, Senecká, Smíšková-Pletichová-Vrbovcová, Svobodová-Příhodová, Synková, Šindelářová-Tolarová, Šimsová, Široká, Šmardová-Iblová, Šteflová Marta, Štefflová-Mikulecká, Štruncová, Vaníčková-Papadopulosová, Zaplatílková-Jílková.


V letech 1970 - 1972 hrála II. ligu za Slavoj Praha „B“ a v letech 1973 - 1991 pražskou I. třídu za B-tým Slavie Praha IPS, složený z pražských internacionálek, který se stal postrachem o 1-2 generace mladších soupeřek. Soutěž několikrát vyhrál a účast ve II. lize přenechával týmům na dalším pořadí. Hráli pouze pro radost z pohybu a pravidelného setkávání.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:  
1952     3. místo a bronzová medaile na MS v Moskvě (trenér Miroslav Rovný)
1955     1. místo a zlatá medaile na ME v Bukurešti (trenér Metoděj Mácha)
1956     4. místo na MS v Paříži (trenér Metoděj Mácha)

Další významné turnaje:
1947     účast na 9. SALH (Světových akademických letních hrách) v Paříži, sehrána pouze exhibice s domácím týmem (další přihlášené
              týmy nepřijely)
1949     2.místo na 10. SALH, pořádaných v rámci 2. Světového festivalu mládeže a studentstva v Budapešti
1951     2. místo na 11. SALH, pořádaných v rámci 3. Světového festivalu mládeže a studentstva v Berlíně
1954     4. místo na 12. SALH v Budapešti, pořádaných již samostatně a v roce 1959 přejmenovaných na Univerziády

Trenérské působení a úspěchy:
Kromě hraní se více jak 20 let věnovala výchově mladých volejbalistek, od žákyň až po starší dorostenky. V rámci své středoškolské pedagogické činnosti vyhledávala mezi žákyněmi volejbalové talenty a přiváděla na Štvanici do družstva dorostenek Slavoje Praha. Vychovala celou řadu kvalitních volejbalistek a s nejlepšími z nich si sama ještě zahrála 1. CL (jmenujme alespoň reprezentantky Pražanovou, Smíškovou a Širokou).

Reprezentační tepláky na sebe oblékla poprvé v roce 1947, kdy byla nominována na první poválečné Světové akademické letní hry (SALH). V Paříži si naše volejbalistky bohužel zahrály pouze exhibiční utkání s domácím výběrem, když další přihlášená družstva nepřijela. Na snímku ze zahrady Tyršova domu v Praze na Újezdě před odjezdem stojí zleva Benešová, Bačkovská, Cvilinková, Vojnarová, Zaplatílková, Němotová, Mirovická, Pešková, Stibitzová, Gazdová-Lútočková a Čadilová.

Na dalších SALH v roce 1949 si naše volejbalistky již zahrály a z Budapešti přivezly stříbrné medaile. Na společném snímku s italskými reprezentantkami v horní řadě zleva naše hráčky Kučerová (č. 8), Mirovická-Mathauserová (č. 1), Gazdová-Lútočková (č. 3), Vojnarová (č. 5), Cvilinková-Hajtmarová (č. 2) a Žáková (č. 6), dole zleva Čadilová (č. 4) a úplně napravo Burianová-Balunová (č. 7).

První úspěch v nejvyšší soutěži zaznamenala B. L. v roce 1952, ve kterém skončila s družstvem žen Dynama Slavie Praha na MR ve Zvolenu na 2. místě za mistrovským Baníkem Ostrava. Na snímku vicemistryň ČSR z roku 1952 zleva stojí J. Brožová, Lútočková, Houdková-Krobová, Mikotová a Mathauserová, dole zleva Štulcová-Paclíková, trenér František Selichar a  Horová (5). V roce 1952 získala B. L. bronzovou medaili na 1. Mistrovství světa v Moskvě po prohrách se Sovětkami a Polkami a výhrami nad  reprezentantkami Bulharska, Francie, Indie, Maďarska a Rumunska. Na snímku jedna z našich šestek (zleva) Štulcová-Paclíková, Lútočková, Svobodová-Příhodová, Cígrová, Svozilová a Valášková. V Moskvě dále startovaly: Bochenková, Černá, Dostálová, Holá, Matalíková a Roobová, trenérem družstva byl „Miro“ Rovný z Bratislavy.

Historický úspěch našeho ženského volejbalu v podobě titulu Mistryň Evropy 1955 připomíná snímek z Bukurešti. Připomeňme, že naše ženy již v úvodním utkání šampionátu porazily po boji 3:2 favorizované Sovětky a ani v dalších utkáních již neprohrály. Na snímku z doby odpočinku zleva Štulcová-Paclíková, Valášková, lékař výpravy doc. Josef Chrástek, Šindelářová-Tolarová a Lútočková.

Další snímek je z konce 50. let a na něm ženy Slavoje Praha, které pod vedením trenéra Metoděje Máchy patřily v letech 1954-1959 mezi nejlepší týmy 1. CL (mistryně ČSR 1957, 4 x druhé, 1 x třetí). Zleva stojí Holá, Kolínská-Pavelková, Břízová, Lútočková, Křížová-Kopová, Štefflová-Mikulecká a Zaplatílková-Jílková, dole zleva Šindelářová-Tolarová, Prošková, Šmardová a Nečasová-Ursínyová. Devět z nich oblékalo reprezentační dres a sedm bylo v roce 1999 zařazeno  do naší volejbalové Síně slávy!

Na snímku torzo hráček Slavoje Praha v srpnu 1968 při zájezdu do Itálie. Zleva stojí Smíšková-Pletichová-Vrbovcová, Hlaváčková, Ursínyová a Lútočková, v podřepu zleva Rautnerová, Novotná, Pražanová a Tolarová. Reprezentantky Senecká, Široká a Štruncová v té době absolvovaly s Metodějem Máchou (trenérem Slavoje i reprezentace) závěrečnou část přípravy na mexickou olympiádu. Z odpočinkového zájezdu na Sicílii se hráčky Slavoje vrátily do Prahy obsazené sovětskými tanky.

Poslední snímek vznikl při jednom z každoročních setkání našich nejstarších volejbalových „legend“ v tělovýchovném středisku Univerzity Karlovy v Dolním Poříčí u Strakonic, při kterých se navzdory pokročilému věku dokážou dodnes neuvěřitelným způsobem bavit. V roce 1998 proběhl v Poříčí půlnoční „Karneval v Riu“, zleva v kostýmech Bobina Lútočková, doc. Josef Chrástek (lékař našich volejbalových reprezentací v 50. a 60. letech minulého století), Hanka Moravcová a Milan Purnoch.