Výsledky jsou zatím nad očekávání, ale hodnotit budeme až po sezoně, říká Perušič

Dělat rozhovor s Ondrou Perušičem je pro sportovního novináře balzám na duši. O otázkách přemýšlí, reaguje rychle a jeho odpovědi mají hlavu a patu. Proto jsem byl rád, že si na mne našel čas cestou vlakem z pro něj bronzového turnaje Pro Tour Elite v Ostravě. V relativně klidném azylu dětského kupé jsme se bavili nejen o právě skončené akci, ale i o jejich novém modelu přípravy, dalších plánech na sezonu nebo rozložení sil ve světovém beachvolejbalu.

Byl letošní ročník J&T Banka Ostrava Beach Pro v něčem jiný než ty předchozí?

Za sebe můžu říct, že jsme měli možná trochu menší očekávání, protože je to první rok, kdy fungujeme v lehce odlišném nastavení. A zatímco v těch minulých ročnících jsme sice věděli, že semifinále není samozřejmostí, tak jsme ale na něj vždycky pomýšleli, protože v Ostravě umíme zahrát dobře. Letos to byl opravdu velký otazník. Já jsem počítal asi se všemi možnými scénáři, počínaje vypadnutím ve skupině až třeba po čtvrtfinále, což bych bral jako úspěch. Že to nakonec dopadlo bronzem, je skvělé. Je to zase další sada krásných vzpomínek.

Je to pro vás o to cennější i vzhledem k tomu odlišnému fungování?

Ostrava je specifická v tom, že je tady úžasná divácká kulisa. My to samozřejmě říkáme vždycky, ale je to opravdu tak. Pravidelně tady hrajeme o třídu lépe než na jiných světových turnajích. Ale stejně je to pro nás velký test v tom, jak moc jsme vlastně konkurenceschopní, když přijde na nejužší špičku. Ukázalo se, že za těchto specifických podmínek, s tou obrovskou podporou v zádech, jsme schopni navázat na výkony z předchozích let, což je pro nás obrovsky pozitivní zjištění. A doufáme, že budeme schopni navázat na tyhle výkony, i mimo ostravský písek.

Dá se tedy už říct, že nový systém funguje, nebo je na to ještě moc brzo?

Jsme dohodnutí, že to budeme hodnotit až po sezoně. Některé věci se totiž projeví až v delším časovém horizontu, ať už je to únava nebo třeba menší počet tréninků. Takže to asi zhodnotíme až po listopadovém mistrovství světa, což je koneckonců absolutní vrchol letošní sezony. K němu by měla nějakým způsobem směřovat příprava všech týmů. Ale asi se dá říct, že s tou první třetinou, možná skoro už polovinou sezony, jsme zatím hodně spokojení. A doufáme, že se nejednalo o nějaké náhodné výsledky, ale spíše o důkaz toho, že jsme stále konkurenceschopným týmem.

Držíte se toho, co jste si řekli před začátkem sezony, nebo systém upravujete za pochodu?

Když jsme se bavili o tom, jak letošní sezona bude vypadat, tak naše domluva byla hlavně rámcová. A ne proto, že bychom nevěděli, jak chceme fungovat nebo jak by měla vypadat naše spolupráce. Spíš tam byla spousta otazníků. Třeba moje otcovství byl samozřejmě jeden velký otazník, ať už z hlediska časového, tak i z toho, jak budeme zvládat novou roli rodičů. Další byly ohledně toho, v jakém nastavení budeme trénovat, jak se podaří poskládat různé turnaje s mladšími dvojicemi, které jsou národním týmu. Ale zatím si myslím, že jde všechno podle toho, jak jsme se domluvili. A je to zatím i relativně flexibilní na straně všech zúčastněných. Myslím si, že to zatím funguje dobře a i výsledky nejenom z Ostravy, ale i z předchozích turnajů v Mexiku o tom vypovídají.

Jsi tedy spokojený s tím, že jste zvolili právě tenhle model?

Já určitě spokojený jsem a věřím, že David i trenéři taky, protože z hlediska fungování je všechno tak, jak jsme se domlouvali. A z hlediska výsledků si myslím, že to je i možná trochu nad naše očekávání, jak moc se nám daří. Já osobně mám ještě velkou radost z toho, jak funguje národní tým jako celek. Že i ty dvě mladší dvojice uhrály v Ostravě slušné výsledky a předvedly slušné výkony. Jenom doufám, že se jim bude takto dařit i nadále, protože i v tréninku vidíme, že se hodně zlepšují. Těším se, až to přetaví do výsledků na mezinárodních turnajích.

Když už jsi to nakousnul, dá se říct, že jste svým následovníkům prošlapali cestu?

V některých ohledech ano. Někdy je to nežádoucí v podobě organizačních potíží s cestováním (smích). Určitě je dobré, když vidí, že ta naše cesta taky nebyla z roku na rok, ale že jsme si opravdu prošli všechna stádia od neúspěchů v kvalifikacích přes první drobnější úspěchy až po stabilní účast v nejlepší světové desítce. A možná je to pro ně jednodušší v tom smyslu, že se podařilo zřídit národní tým a že už jsou součástí fungujícího celku. Zatímco v době, kdy Andrea Tomatis přicházel jako trenér do Čech, tak podle mě český beachvolejbal obecně trpěl tím, že prostě nebyla úplně jasně daná dlouhodobá koncepce, jak by reprezentace měla fungovat. To si myslím, že byla největší změna po hrách v Tokiu. A jsem hrozně rád, že je vidět, že to přináší výsledky nejenom v našem případě, ale právě i u těch mladších týmů. Ve výsledku to ale nakonec stejně bude o tom, kolik času a energie tomu budou ochotni věnovat a jak tvrdě budou pracovat. Pokud to splní, tak o jejich budoucnost strach nemám, protože potenciál rozhodně mají.

Jaké jsou vaše další plány?

V červnu nás kvůli kvalifikaci na mistrovství Evropy čeká jeden turnaj Challenge buď v Alanyi, nebo ve Starých Jablonkách. Přes léto chceme objet velké evropské turnaje, konkrétně Elite v Gstaadu a v Hamburku. Budeme se snažit zajistit si pohodlnou pozici směrem k mistrovství světa, v ideálním případě i nějaké dobré nasazení. A potom se uvidí podle toho, jak to půjde. Přece jen sezona, která končí v listopadu, je hodně specifická. A byli bychom neradi, kdybychom při honbě za co nejlepšími výsledky potom museli řešit nějaká zranění nebo třeba nakumulovanou únavu právě v době, kdy už bychom se měli naopak chystat na vrchol sezony. Každopádně poslední slovo o tom, jak bude vypadat příprava a jaké turnaje budeme hrát, mají trenéři.

Vraťme se nakonec ještě na chvíli zpět k Ostravě. Potvrdil turnaj fakt, že dva nejlepší mužské páry jsou odskočené od zbytku světa (ve finále v areálu Dolních Vítkovic porazili Švédové David Ahman s Jonatanem Hellvigem Nory Anderse Mola s Christianem Sörumem)?

Vidím to úplně stejně. Je vidět, že už to není taková ta norská dominance z let 2019 až 2022, kdy byli opravdu téměř neporaženi celou sezonu. Je to tak, že už je tady skupina týmů, která je zvládne porazit, ale to, co je právě odlišuje od toho zbytku, je ta neuvěřitelná výsledková konzistence. Před ostravským finále měli Norové letos zatím jednu porážku a jejich nejhorší výsledek za několik posledních let bylo možná páté místo z mistrovství světa, kde prohráli s námi, jinak jsou stálicí v semifinále. Švédové dominovali loňské sezoně, a byť v té letošní občas zaváhali ve čtvrtfinále, tak je vidět, že, že jsou pořád spolu s Nory světové jedničky lomeno dvojky. To jsou opravdu dva týmy, které zatím nemají konkurenci co do konzistence výsledků. Pak je tam docela široká skupina pronásledovatelů, takový ten druhý sled, který tvoří osm, možná deset týmů.

Myslíš si, že tohle rozložení sil ještě nějaký ten pátek vydrží?

Švédové určitě mají na to, aby si tuhle dominantní pozici udrželi. Přece jen jsou výrazně mladší, než jsou třeba Norové, Poláci a tak dále. Otázka je, jak dlouho ten jejich fyzicky náročný herní styl vydrží. Já si myslím, že by mohli vydržet docela dlouho. Minimálně Ahman má na to hrát ještě mnoho a mnoho let. U Norů záleží na tom, jak se především na Christianu Sörumovi podepíše už nějaký věk a s ním spojené opotřebení. Zároveň zatím nevidím jiný tým, který by tu dominantní pozici Švédů dlouhodoběji ohrozil. To jsou samozřejmě věci, které se mohou velmi rychle proměnit v čase. Nástup Švédů byl taky hodně rychlý, ale troufám si tvrdit, že spíše to povede k nějakému rozšíření či zkvalitnění té skupiny pronásledovatelů než k tomu, že by se tady vynořily nějaké další extrémně dominantní týmy. 

Tak já ti moc děkuju za čas a ať se vám daří i ve zbytku sezony!

 

Autor: Michal Svoboda, foto Vlastimil Vacek