Trenérský notes 47. díl: Jak pomoci dětem, které něco trápí?: Šikana
Následujících pět dílů naší trenérské rubriky budeme věnovat citlivému tématu, se kterým se ve své praxi potkal snad každý trenér, který pracuje s dětmi a mládeží. Na našich stránkách si postupně představíme možné problémy, které mohou trápit naše malé svěřence, a které mohou zásadně ovlivnit jejich život. Popíšeme si, jaké problémy mohou děti trápit, jak je včas odhalit i jakým způsobem k nim přistupovat. V rámci jednotlivých dílů se budeme věnovat čtyřem oblastem: Šikana, Kyberšikana a sexting, Úzkosti a sebepoškozování, Závislosti a Týrání a násilí. Projekt vznikl ve spolupráci Linky bezpečí a FAČR.
Na úvod celého pojednání si připomeneme obecné zásady komunikace a rozhovoru s dětmi.
OBECNÉ ZÁSADY PRO VEDENÍ ROZHOVORU S DÍTĚTEM
- Snažte se chápat projevy dětí jako snahu vyrovnat se s obtížnou situací.
- Pro důvěrný rozhovor najděte vhodný prostor, čas a soukromí.
- Oceňte, pokud za vámi dítě samo přišlo („Je dobře, že jsi mi to řekl.“, „Je dobré, že si pro sebe hledáš pomoc.“).
- Dejte dítěti najevo zájem a vyslechněte je bez hodnocení. Už tím mu poskytnete úlevu.
- Při rozhovoru nepospíchejte, nedávejte dítěti kázání, spíše se doptávejte (neříkejte např.: „To ti to nedošlo?“, „To jsi neměl dělat!“, „Nechtěj vědět, co na to řeknou rodiče!“).
- Sdělte dítěti, že není jeho vina, co se mu děje (v případě šikany, týrání, domácího násilí, deprese).
- Používejte otázky typu: „Co se stalo?“, „Kdy se to stalo?“, „Jak často se to stává?“, „Koho se to týká?“, „Kdo o tom ví?“.
- Vyjádřete pochopení („Vidím, že tě to trápí.“, „Zdá se mi, že jsi naštvaný.“, „To je pochopitelné, že máš strach.“).
- Ujišťujte se, že správně rozumíte tomu, co dítě říká („Jestli tomu dobře rozumím, říkáš že...“, „Je to tak, že...?“, „Chtěl bys, aby...?“).
- Nechlácholte („Zítra už si na to ani nevzpomeneš“, „To bude dobré, táta to pochopí.“) a neslibujte, co není reálné („Já se postarám, aby to přestalo“).
- Hledejte, o koho se dítě z blízkého okolí může opřít (např. má blíže k matce, k otci nebo k babičce).
- Když nabízíte řešení, dejte dítěti vybrat (např.„Co by pro tebe bylo nejlepší?“ „Říct to mámě?“ „Kontaktovat psychologa?“).
- Shrňte možnosti řešení a ujistěte se, že dítě rozumí postupu, který jste společně naplánovali (např. „Domluvili jsme se na tom, že nejdříve o tom promluvíš s mámou...atd.“).
- Nikdy nepřistupujte na žádost dítěte, že o jeho problému nikomu neřeknete.
- Jedná-li se o závažnou situaci, upozorněte dítě, že o tom musíte promluvit s rodiči. Sdělte dítěti, co vše rodičům řeknete.
- Odkažte dítě na Linku bezpečí (sdělte mu např. „Bylo by fajn se s někým o tom nezávazně pobavit, na to je super Linka bezpečí, která funguje 24 hodin, je zdarma, můžeš tam volat anonymně.“).
- Rodiče odkažte na Rodičovskou linku.
- Nebojte se jakoukoli situaci konzultovat s odborníkem, uvědomte si, že na ni nemusíte být sami.
ŠIKANA V TÝMU
S šikanou se můžeme setkat v každém kolektivu. Je nutné být pozorní k chování všech našich svěřenců a všímat si náznaků, které mohou signalizovat šikanu. Šikana se projevuje zesměšňováním, vyčleňováním z kolektivu, schováváním a ničením věcí a fyzickým ubližováním. To se může stát každému dítěti.
Šikana je charakterizovaná následující znaky:
• pozorujeme patrný úmysl ublížit druhému
• ubližování se děje opakovaně
• mezi útočníkem a obětí je nepoměr sil, útočník je v převaze
• útočníkem může být jedno nebo více dětí (popř. celý tým)
Šikaně lze předcházet jasně stanovenými pravidly v týmu, která všichni účastníci (včetně rodičů) znají. Všichni jsou také obeznámeni s tím, co se bude dít, když je hráč poruší.
VAROVNÉ SIGNÁLY
Buďme pozorní a sledujme signály a náznaky, které nás mohou upozornit na možnou šikanu.
U OBĚTI
• dítě je často osamocené, nemá kamarády, vyhledává spíše blízkost trenérů
• mluví-li před týmem, je nejisté, ustrašené, působí smutně
• jeho sportovní výkonnost se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje, začíná vyhledávat důvody pro absenci na trénincích
• odmítá vysvětlit požkozené a zničené věci
• má různá zranění, která nedovede uspokojivě vysvětlit
VE SKUPINĚ
Šikana má svůj vývoj a svá stadia a ovlivňuje celý tým. Jednotlivé varovné signály souvisejí se stádiem, ve kterém se skupina nachází.
POČÁTEČNÍ STADIUM
• dítě, skupina dětí spřádají různé legrácky a intriky vůči oběti
• děti si odreagovávají na oběti svoji agresi, např. při svém neúspěchu
V tomto stadiu jsou děti ještě poměrně otevřené, jsou schopny mluvit o tom, co se v týmu děje, hledat řešení.
POKROČILÉ STADIUM
• vzniká skupina dětí, která cíleně oběti ubližuje
• agresivita se stupňuje, dochází k fyzickému napadání, někdy i brutálnímu
• šikanující chování agresorů přijímají či respektují všichni členové skupiny
V tomto stadiu se děti agresorů bojí, nechtějí nic říct, mají pocit, že se nic nezmění nebo že se stanou také obětí šikany.
DOPORUČENÝ POSTUP
• mějte v klubu stanovený a dobře popsaný postup pro případ šikany
• zabývejte se každým podezřením na šikanu
• sepište si všechny informace, které v dané chvíli máte
• vyhodnoťte, zda se tým nachází v počátečním nebo pokročilém stadiu šikany
• v případě nejistoty kontaktujte odborníky Rodičovské linky
POČÁTEČNÍ STADIUM ŠIKANY
- uvědomte si, že jste důležitou osobou, která vztahy v týmu výrazně ovlivňuje
- pojmenujte, co v týmu pozorujete, mluvte o pravidlech kamarádského a férového chování, označte chování, které v týmu nebudete trpět
- systematicky pracujte na podpoře dobrých vztahů v týmu, začlenění nových členů do týmu
- pracujte s rodiči
POKROČILÉ STADIUM ŠIKANY
- šikanu důsledně vyšetřete a hledejte odpovědi zejména na následující otázky:
• Kdo je hlavním agresorem? Kdo další se na šikaně podílí?
• Co, kdy, kde a jak dlouho dělali agresoři obětem? - při vyšetřování dodržujte následující pořadí:
• vyslechněte informátory (nejčastěji rodiče, spoluhráče)
• vyslechněte oběť (počítejte s tím, že oběti se obtížně mluví, cítí se vinna, v ohrožení, bagatelizuje situaci)
• zajistěte bezpečí oběti (např. doporučení nepřítomnosti na tréninku) - vyslechněte důvěryhodné svědky (děti, které oběť neodmítají)
- veďte tyto rozhovory utajeně (důvodem je riziko ovlivňování svědků a oběti ze strany agresorů)
- nikdy nekonfrontujte agresora s obětí ani se svědky
- shromážděte důkazy (bez nich nemá smysl vést rozhovor s agresory)
- uplatněte opatření a tresty vůči agresorům, které máte v klubu stanovené
- seznamte agresory s výsledky vyšetřování a s přijatými opatřeními (budou ve většině případů lhát, situace zlehčovat, případně označí oběť za agresora).
- chraňte totožnost svědků a informátorů
- informujte tým o výsledcích vyšetřování a přijatých opatření
Je-li evidentní, že se jedná o trestný čin, obraťte se přímo na Policii ČR.
INFORMACE RODIČŮM
• informujte rodiče agresora/agresorů seznamte je s výsledky vašeho vyšetřování a s přijatými opatřeními rodičům agresorů i oběti doporučte odbornou psychologickou pomoc pro jejich děti
Autor: Michaela Veselá, zdroj: FAČR a Linka bezpečí