Postřehy nejužitečnější hráčky Final Four Golden European League 2019

Je jen málo hráček, bez kterých si nedokážeme reprezentační družstvo žen představit. Jednou z nich je smečařka Andrea Kossányiová. Patří ke generaci děvčat, která přivezla v roce 2010 bronzovou medaili z ME juniorek. Tato generace byla i základem týmu, který před pár dny vyhrál finále letošní Golden European League a Andrea byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou Final Four. Ještě těsně před odletem do Peru, kde bude náš tým bojovat o účast v příštím ročníku Ligy národů, nám Andrea odpověděla na pár otázek.

Ve Final Four GEL není lehkých soupeřů a pravděpodobně nejtěžší vás čekal hned v semifinále….

Máš pravdu, věděly jsme, že v Chorvatsku budou velmi kvalitní družstva, což se potvrdilo. V semifinále jsme narazily na Bělorusky, které jsou vyšší než my a hrají takový ruský volejbal, silový z vysokých nahrávek. Na poradě jsme je měly dobře načtené a myslím si, že ty první dva sety trochu podcenily, jako by byly ještě v „autobuse“ (úsměv), ale pak svoji kvalitu ukázaly a byl to boj, ale zvládly jsme to. Finále jsme začaly nervózně, asi jsme moc chtěly a byla to trochu křeč. Nicméně jsme si po prvním setu řekly, že když už tady jsme, tak se porveme a vyšlo to.

Když jste prohrály třetí set s Běloruskami, neblesklo vám v hlavě to nešťastné osmifinále na posledním ME?

Jo, jo, problesklo, s holkami jsme si říkaly, že to má úplně stejný průběh jako na Evropě a že nesmíme dopustit, aby se to opakovalo. A neopakovalo, i když i ten čtvrtý set byl těsný (smích).

Všiml jsem si, že jste několikrát otáčely set, i když jste těsně před koncovkou prohrávaly o 4-5 bodů. Loni se vám tohle nedařilo, kde se vzala ta změna?

Podle mě hrajeme více jako tým. Pomůžeme jedna druhé, když se někomu nedaří. I trenér nás motivuje, říká: nesledujte skóre, jdeme míč po míči a ono to přijde. On je trochu (pauza), no spíš dost impulsivní, ale není to „řvaní", přestože to možná tak zvenku vypadá. Jsou to velice impulsivní motivující rady. Ale především to vidím v té týmovosti a stálé komunikaci.

Co atmosféra v hale? V semifinále jsem napočítal přesně 19 diváků….

Tak hrály jsme proti Běloruskám, ne proti domácím, ale 19 lidí je fakt málo. A když tak přemýšlím, tak ani na finále moc lidí nebylo. Moc pěkná hala, ale atmosféra Final Four moc neslušela.

Když se podívám za tvojí minulou sezónou, tak to bylo nahoru, dolů. Ale nakonec titul, vítězství v Českém poháru, vítězství v GEL a nejužitečnější hráčka Final Four GEL, takže spokojenost?

Je to paradox, ale je to moje asi nejúspěšnější sezóna, přestože to v loňském srpnu tak nevypadalo. Krachlo mě angažmá, „kvalda“ taky nic moc, ale to se ve sportu stává a jsem moc ráda, že ta sezóna dopadla, jak dopadla a hlavně, že nám to v nároďáku zase „šlape“.

Teď vás čeká Challenger Cup v Peru. S jakými ambicemi tam jedete? Není to trochu hektické? Včera ještě v Chorvatsku, dnes již letíte do Jižní Ameriky….

Ano, to máš pravdu, ještě včera jsme hrály ve Varaždínu a teď tady sedíme před odletem v Ruzyni. Ještě včera jsme vůbec nevěděly jestli „Jumbo“ (manažer reprezentace Miloslav Javůrek) sežene letenky, ale podařilo se. A když už jsme se tam dostaly, tak chceme vyhrát a vybojovat Ligu národů, to je jasný, ne? (úsměv)

Poslední otázka směřuje do budoucna. Vrcholem této party by mělo být ME 2021. Jako juniorky jste přivezly z ME bronz, myslíš, že můžete vydržet pohromadě a mohlo by to na ME 2021 „cinknout“?

Tak jestli „cinknout“ nevím, ale účast na ME 2021 je naším cílem. Máš pravdu, že hodně holek, které na ME juniorek získaly bronz, je i v tomto týmu. Je moc velká škoda, že nám nevyšla kvalifikace na letošní ME, ale to je sport a nedá se to vrátit. Co s holkami mluvím, tak si myslím, že toto družstvo vydrží pohromadě až do ME 2021. Letošní sezóna je taková poznávací. Máme nového trenéra, sehráváme se, přišly mladší holky a možná i tím, že jsme nebyly pod takovým tlakem, podařilo se vyhrát Golden European League.

Nám nezbývá nic jiného než Andree popřát klidný let, hodně štěstí v Peru a poděkovat ji, že i přes neskutečně nabitý program si na nás v letištní hale udělala čas.

 

Autor: Jiří Carba