V Itálii chci hrát důležité míče v koncovkách, říká Donovan Džavoronok

Čtvrtou sezonu rozehraje Donovan Džavonorok v italské A1. Pro reprezentačního smečaře půjde možná o přelomový rok. V Monze by se měl stát hlavní útočnou osobností. „To je to, co mě nejvíce baví – hrát důležité míče v koncovkách. Po letošní sezoně bych chtěl být tím hráčem,“ prohlásil Džavonorok, o kterého se zajímaly také další přední italské týmy.

Jak probíhá příprava na sezonu?
Dobíhá poslední vlna posiloven a tréninku. Soustředíme se na techniku, tréninky jsou teď kratší a intenzivnější. Čeká nás pár dalších přípravných zápasů a v neděli vlétneme do derby s Milánem.

Jakou máte pozici v Monze?

Před třemi lety jsem tam přišel jako čtvrtý a pátý smečař, byl to celkem risk. V prvním roce jsem hodně střídal, v tom druhém jsem už hrál v základu a v předešlé sezoně jsem byl hlavním útočníkem a nejvíce bodujícím hráčem. Už to na mě trochu stálo. Nyní bych měl být v Monze ještě o stupínek výše.

A proběhly před sezonou nějaké změny v sestavě?
Ano, do Monzy přišel jeden z nejlepších univerzálů na světě – Polák Bartosz Kurek. Přišlo k nám výborné libero z italské Ravenny a blokař z Perugie.

Jak z vašeho pohledu posilovaly další týmy?
Myslím si, že do Itálie chce skoro každý. Už se to začíná zaplňovat, nikomu se moc nechce odsud. Spousta týmů přibrala dva světové hráče, takže úroveň se zvedá.

Jaké týmy budou hrát vpředu?
První čtyřka by měla být stejná, jedná se o nejbohatší týmy - Perugia, Trentino, Civitanova a Modena. My se budeme snažit prodrat mezi ně nebo být hned pod nimi. Bude to těžší než loni. Do té první čtyřky snad bude moct někdo jako my zasáhnout.

S jakými rozpočty týmy pracují?
Perugia má kolem 7 milionů euro, první čtyřka se tak pohybuje. Někdo možná 8 milionů euro. A zbytek má tak kolem 3 až 4 milionů euro. U nás se to pohybuje kolem 3 milionů euro.

A přišly nabídky z těch bohatších týmů?

Ano, měl jsem nabídky od třech týmů z první čtyřky. Ještě jsem se rozhodl zůstat v Monze. Mám pozici hlavního útočníka a tahouna týmu. Chci se v tom naučit chodit. Namáčet se do stresujících situací. Kdybych šel už teď výš, do lepšího týmu, tak tam bych v této situaci nebyl. A nebyl bych tam tak spokojený.

Jak vás to těšilo, že byl o vás takový zájem?

Moc. Vždycky potěší, když mají zájem o vás nejlepší kluby na světě. Ale já jsem v tom měl jasno. My jsme se spojili přes mého agenta. Oznámil jsem jim, že tam chci jít pouze za těchto podmínek. A pokud ne, tak klidně počkáme. Komunikace byla celkem jasná. Všichni mě chtěli, ale samozřejmě na mně nikdo nepostaví tým, který chce vyhrát Ligu mistrů. Přece jen v Itálii hraji pravidelně dva roky. Takže ještě něco musím ukázat, abych si zasloužil angažmá v těchto klubech.

Co ještě stíháte v Itálii?

Poznávám rád města. Když máme čas, tak se jdu projít. Všechen volný čas věnuji hlavně přítelkyni. Zajímají mě památky a historie těch míst atd.

Jak s odstupem času hodnotíte vystoupení české reprezentace na letošním evropském šampionátu?

Pozitivně. Určitě nás může mrzet první zápas s Ukrajinou. Nevstoupili jsme do něj tak připraveni, jak jsme chtěli. V ostatních zápasech jsme ukázali, že umíme hrát dobrý volejbal, a že jsme schopní hrát s kýmkoliv. Servis nám celkem šel. Útok a servis byly naše nejlepší činnosti, lépe jsme to mohli sehrát na přihrávce a na bloku.

Sledoval jste finále?

Pro mě byl nejlepší zápas šampionátu Slovinsko proti Polsku. Volejbal tam jde hodně nahoru v tom, že se hra zrychluje. Srbové si lépe přehrávali a měli lepší útočníky. Je jim jedno skoro, z jaké pozice smečují.

 

Autor: Jiří Uhlíř, foto CEV