Hrabáková Věra

Věra Hrabáková
Hrabáková Věra

*27.4.1941

Úspěchy:
Hráčka:
  ME 1967

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu

Jméno a příjmení: Věra HRABÁKOVÁ roz. Derflová

Datum narození: 27. dubna 1941 v Praze

Charakteristika:
179 cm vysoká smečařka, později nahrávající smečařka (tzv. dvojka) družstev OP Prostějov, Dynamo resp. Slavia Praha (trojnásobná mistryně republiky v letech 1962, 1963 a 1965), Tatranu Střešovice a Slavoje Praha. V letech 1962 – 1969 reprezentantka ČSR a ČSSR s účastí na dvou ME, jednom MS a OH 1968 se ziskem bronzové medaile na ME 1967 v Turecku.

Nahlédnutí do soukromí:
Rodačka z Prahy, odkud se s rodina Derflových se čtyřmi dcerami přestěhovala v roce 1950 do Prostějova. Zde Věra vystudovala vyšší hospodářskou školu a po maturitě získala zaměstnání v Agrostroji Prostějov. Po návratu do Prahy v roce 1962 pracovala u ČSD Vršovice, později v Projektě Praha. Vdaná, manželem Václav Hrabák, dcera Věra ml. (roč. 1969) s krátkými volejbalovými aktivitami, syn Václav (roč. 1974) se věnoval závodně basketbalu a judu.

Sportovní a volejbalové začátky:
Oba rodiče byli zapálení Sokolové a tak všechny čtyři své dcery vedli odmalička ke sportu. Po všestranné sportovní průpravě v Sokole Prostějov se Věrka začala věnovat volejbalu, nejdříve na střední škole v rámci soutěží SHM a od roku 1956 v družstvu dorostenek OP Prostějov, které pod vedením Aloise Doseděla získalo v roce 1959 titul krajského přeborníka. Z družstva dorostenek byla pak převedena do druholigového družstva žen, kde nalezla svůj první volejbalový vzor v Boženě Donthové – Cígrové, jedné z našich prvních reprezentantek po roce 1945. Od roku 1958 byla Věra členkou výběru juniorek ČSR, který pod hlavičkou ČSR „B“ sehrál v rámci ME v Praze na Štvanici několik exhibičních utkání.

Hráčské působení a úspěchy v domácích soutěžích:

1959 – 1961 hráčka OP Prostějov ve II. lize, trenéři Ing. Leoš Donth a Jiří Zmeškal, mezi spoluhráčkami Bátková, Černá, Donthová, Dudová, Hubalovská, Lisická, Němečková, Reinerová, Stulerová, Vránová, Vystavělová, Zmeškalová.
1962 – 1974 hráčka Dynama Praha (od roku 1964 Slavia Praha) s roční mateřskou přestávkou (1969), mistryně republiky v letech 1962, 1963 a 1965, 3 x 2. místo (1960, 1961 a 1967) a 3. místo v lize 1964. Trenérem internacionál Václav Raban, mezi spoluhráčkami reprezentantky Mikulecká, Paclíková, Synovcová, Svatušková-Vargová, Šormová, Špelinová, Ursínyová a dále hráčky Hadašová, Kamišová, Kofroňová, Machová, Menčíková, Turková, Vinšová, Woznicová a další.
1975 hráčka Tatranu Střešovice, 2. místo v lize, trenér Václav Raban, mezi spoluhráčkami Duroňová, Kadeřávková, Kaliberková, Michnová, Mifková, Němečková, Svobodová, Šašková, Štodtová, Vápenková, Vlasáková.

V roce 1976 si ještě zahrála II. ligu za Slavoj Praha a v roce 1977 se vrátila zpět do vršovického Edenu, kde hrála za B-tým Slavie Praha IPS pro radost až do roku 1998. Jejími spoluhráčkami ve „staré dámské gardě“ Slavie byly např. Běhalová, Léblová, Lipoldová, Hauserová, Hnátová, Paclíková, Stěchová, Synovcová, Vargová.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:

Vrcholné soutěže:
1962      5. místo na MS v Moskvě (trenér Antonín Kyndr)
1963      6. místo na ME v Bukurešti (trenér Antonín Kyndr)
1967      3. místo a bronzová medaile na ME v Istanbulu (trenér Metoděj Mácha)
1968      6. místo na OH v Mexico City (trenér Metoděj Mácha)

Další významné akce:
1963      4. místo na předolympijském turnaji v Tokiu s dalšími exhibicemi v Hirošimě, Jokohamě a Ósace.

Trenérské aktivity:
1979 - 1980      trenérka družstva žákyň Slavie Praha IPS

FOTO:

V roce 1959 přešla Věra z družstva dorostenek do druholigového týmu žen OP Prostějov, k jehož oporám stále ještě patřila Božena Donthová roz. Cígrová - naše volejbalová legenda přelomu 40. a 50. let. Na snímku stojí zleva Lisická, Hubalovská, Donthová a Derflová, dole zleva Vystavělová, Zmeškalová a Vránová.

V roce 1962 ji objevila pražská Slavia resp. Dynamo a již v tomto roce s ním získala svůj první mistrovský titul. Nahoře stojí zleva Šormová, Paclíková a trenér Václav Raban, uprostřed zleva Kofroňová, Machová, Ursínyová a Hadašová, dole zleva Špelinová, Menčíková, Mikulecká a Derflová. Z mistrovské sestavy na snímku chybí Synovcová.

V mistrovském celku se brzo probojovala do základní sestavy (viz snímek z jejich historického areálu na libeňském Starém Ostrově), kterou tvořily (zleva) Běla Paclíková, Naďa Špelinová, Heda Mikulecká, Alena Ursínyová, Věra Derflová a Líba Šormová.

V roce 1963 startovaly volejbalistky ČSSR na Předolympijských hrách v Tokiu, na oficiálním turnaji obsadily 4. místo a sehrály exhibice v Hirošimě, Jokohamě a Ósace. Na vzácném snímku z tohoto zájezdu nalevo kousek hlavy gymnastky Věry Čáslavské, dále stojí volejbalistky Herštová a Obadálková, Čechoameričanka Olga Connolly-Fikotová (naše zlatá diskařka z OH 1956 v Melbourne), Holubová, Šormová, Tolarová, Derflová, Hrádková, ruka další z hráček (?), Kloudová a pod ní Bendeová.

Z tureckého ME 1967 přivezly naše ženy bronzové medaile ve složení – stojící zleva Poláková, Hrabáková, Pražanová, Šašková, Široká, Hrádková a Štefková, dole zleva Štruncová, Kloudová-Rehbergerová, Mazurová, Senecká a Bendeová. Trenéry družstva byli Metoděj Mácha a Stanislav Šneberger.

Vyvrcholením reprezentační dráhy se pro Věru stala účast na OH 1968 v Mexiku (6. místo), vybojovaná v kvalifikaci ještě před konáním ME 1967. V Mexiku nás reprezentovaly – stojící zleva Hrádková-Tichá, Široká, Bendeová, Štruncová, Šašková, Hrabáková a Vlasáková, v podřepu zleva Mifková, Poláková, Senecká, Mazurová a Štefková, trenérská dvojice beze změn.

Další oddechový snímek je ještě z OH 1968 a na něm část našich volejbalistek na jedné z pouťových atrakcí v Mexico City. Zleva sedí Eva Široká, Elen Poláková, Pavlína Štefková, v šusťáku Hanka Vlasáková, rozesmátá Věra Hrabáková a Irena Tichá.

Stará dámská garda aneb B-tým Slavie Praha ve II. třídě Přeboru Prahy v roce 1995, nahoře zleva Běhalová a Vinšová-Léblová, uprostřed zleva Poláková, Synovcová, Hnátová, Vargová a Lipoldová, dole zleva Hrabáková a Paclíková.

 

Zdeněk Vrbenský