České volejbalové klany – 21. část – MÍKOVI. Tři volejbalové generace s trojicí reprezentantů

Tuto část cyklu věnujeme další volejbalem „posedlé“ rodině, ve které se již ve třetí generaci stal volejbal koníčkem a každá z nich se může pochlubit jedním reprezentantem. Zakladatel Zdeněk Míka, všeobecně známý pod přezdívkou „Man“, si nejvyšší domácí soutěž zahrál v několika pražských klubech, patřil k prvním z českých „legionářů“ v Belgii a reprezentační dres oblékl ve výběrech juniorů, B-týmu mužů a železničářů ČSSR. K volejbalu přivedl oba syny Tomáše a Zdeňka ml., kteří se postarali o další přenesení volejbalové tradice na své potomky - Tomáše ml. a Markétu. Oba Tomášové reprezentovali v mládežnických výběrech kadetů a juniorů, starší oblékal dres ČSSR v letech 1985-1988, mladší o 20 let později dres ČR v letech 2005-2008. Vnučka zakladatele klanu Markéta je teprve na začátku volejbalové kariéry a držme ji palce, aby se ani ona ve volejbalu neztratila.

klany

Zakladatel – 1. generace

Zdeněk MíkaZdeněk MíkaZdeněk Míka

(*1945 v Praze)

S výškou 196 cm smečař Lokomotivy Praha, RH Praha, Spartaku Potrubí, Slavie MFF a Anderlechtu Brusel (mistr Belgie 1971). V roce 1965 juniorský reprezentant, v roce 1972 člen širšího výběru mužů a v roce 1979 opora výběru železničářů ČSSR na Mezinárodním mistrovství USIC v Sofii. Hrající trenér Potrubí v NL a Machelenu Brusel v belgické superlize, trenér mužů TJ Praga ve 2. lize.

Se závodním sportem začínal až v 16 letech jako basketbalový dorostenec Slavie VŠ Praha. Na prázdninové brigádě v podniku Motorlet Jinonice v rámci studia SPŠE strojní v Preslově ulici na Smíchově si jej díky nevšednímu vzrůstu všiml trenér Evžen Krob (v té době hrající trenér volejbalistů Spartaku Motorlet) a začal jej s sebou brát na tréninky svého týmu. V roce 1963 mu domluvil angažmá v družstvu starších dorostenců TJ Libeň Loděnice (trenér Jiří Soukup), se kterými si Zdeněk zahrál dorosteneckou ligu. Po jediném roce v DL následoval přestup do mužů Lokomotivy Praha se startem v nejvyšší celostátní soutěži – tehdy 1. lize. Kromě optimální smečařské výšky vykazoval také mimořádné skokanské schopnosti – jeho dosah 348 cm při výskoku patřil v té době k největším. Přehled hráčských a později trenérských aktivit ve vrcholovém a výkonnostním volejbalu uvádí následující přehled:

1964-1966 Lokomotiva Praha, 1. CL s 3. místem v roce 1964, 9. místem v roce 1965 a sestupem do 2. ligy roč. 1966, trenéři Josef Brož (do roku 1965) a Antonín Kovařík,
1966-1968 Rudá hvězda Praha (prezenční vojenská služba), 1. CL s 2. a 3. místem v letech 1967 a 1968, trenér Karel Brož,
1968-1969 Spartak Potrubí Praha, 1. CL s 9. místem v roce 1969 a sestupem do NL v rámci reorganizace soutěží, spojené se snížením počtu družstev v nové nejvyšší soutěži, nazývané extraligou (EXL) a se vznikem české a slovenské národní ligy, trenér Karel Novák,
1969-1971 Anderlecht Brusel se ziskem titulu mistra Belgie v roce 1971, trenérem Rumun R. Gancia,
1971/1972 Spartak Potrubí, 1. NL, trenér Miroslav Železný,
1972/1973 Slavia MFF Praha, 10. místo při prvním startu tohoto družstva v EXL s návratem do NL, trenér Zdeněk Malý,
1973-1977 Spartak Potrubí, 1. NL, trenér Miroslav Železný,
1977/1979 Machelen Brusel, hrající trenér mužů v belgické superlize,
1979-1987 Potrubí resp. Sigma Praha po změně názvu podniku i klubu, hrající trenér se startem v NL a ve 2. lize.

 

Jak je z přehledu patrné, Zdeňkovým domovským klubem se stal Spartak Potrubí s dnes již neexistujícími kurty na vinohradské Smetance, kde prožil bezmála 20 let svého volejbalového života. V národním podniku Potrubí (později Sigma) nalezl po maturitě na strojní průmyslovce v roce 1963 zaměstnání. Pracoval tam jako obchodní referent a později jako vedoucí odbytu s odchodem do důchodu v roce 1994.

Reprezentační dres ČSSR oblékl při třech příležitostech. Poprvé v roce 1965, kdy byl v rumunském Braile uspořádán zkušební (tzv. nultý) ročník Mistrovství Evropy juniorů (do 21 let) a trenér Zdeněk Malý jej zařadil do výběru ČSSR, který se vrátil s medailemi za 2. místo. Na turnaji porazili naši hráči postupně celky Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Polska, NDR a jediným celkem, který je porazil (těsně 2:3), byli domácí Rumuni. Podruhé reprezentoval po návratu z Belgie v roce 1972 na mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy v týmu ČSSR „B“ - opět pod vedením Zdeňka Malého. Naposledy reprezentoval ve svých 34 letech, kdy jej trenér Miroslav Douša nominoval do výběru železničářů ČSSR pro 7. ročník Mezinárodního mistrovství USIC v roce 1979. Ten hostila bulharská Sofie a v konkurenci 13 družstev skončil náš výběr na 4. místě za celky Bulharska, SSSR a NDR.

„Man“ Míka (jak zní jeho volejbalová přezdívka) patřil k nadšencům, kteří hráli volejbal ještě v důchodovém věku, resp. dokud mu to zdravotní stav (problémy se srdcem s dvojnásobným bypassem) dovolil. Po roce 1987, kdy skončil v Potrubí, hrál dál pro radost v nižších soutěžích pražského přeboru za libeňský Meteor, za družstvo kardiaků (ustavené při Nemocnici na Bulovce pod dohledem lékařů), za družstva superveteránů (+ 50 let) se ziskem mistrovského titulu na I. ročníku Mistrovství ČR této kategorie v roce 1999 (se Slavojem Břevnov). Rád si zahrál také na oblíbených satelitních turnajích v Praze pro smíšená družstva (4+2) a zapomenout nesmíme na desítky osadních turnajů na domácí Askaloně (v povodí Kocáby) a dalších turnajích v okolí.

Pro trenérskou práci byl vybavený kvalifikací trenéra II. třídy (získanou na svazovém školení v Nymburku) a mezinárodní licencí, kterou obdržel na jednom ze školení FIVB, pořádaných Miloslavem Ejemem na našem území. Na těchto školeních pak působil řadu let jako tlumočník francouzsky mluvících účastníků. K trénování se vrátil ještě na začátku 90. let: v letech 1990-93 trénoval v Belgii muže Chaumont-Gistroux a Rixenstartu v regionální soutěži, v letech 1994-97 a 2001/02 muže TJ Praga Praha, za které hráli jeho synové Tomáš a Zdeněk junior s účastí ve 2. lize. Poslední Zdeňkovou aktivitou se stalo „pískání“. Již řadu let je držitelem kvalifikace rozhodčího 3. třídy, řídí soutěže Přeboru Prahy a s oblibou si zapíská na pražských kvalifikacích M-ČR superveteránů, na kterých před 20 roky ještě sám hrál.

Informace doplňuje několik historických fotografií. První portrét v záhlaví vizitky je z roku 1966, druhý z roku 2012. Na prvním vložením snímku je druholigový tým Lokomotivy Praha v roce 1966, zleva stojí Nekolný, Gráf, Herbst, Pommer, Voplakal, J. Macháček, hrající trenér Antonín Kovařík a vedoucí družstva Zdeněk Pazdera, v podřepu zleva J. Procházka, Novák, Kácovský a Zdeněk Míka.

Další snímek je z dob vojenské služby a na něm část družstva RH Praha v roce 1967 po vítězství na turnaji o „Pohár orlického průmyslu“ v Ústí n. Orlicí. Nahoře zleva Mejdr, trenér K. Brož, Štěpánek, Vápenka a Fiala, dole zleva Čermák, Zdeněk Míka, Mozr a Penc.

Hráčské úspěchy s Anderlechtem Brusel připomínají další dva snímky. Na prvním kompletní tým před zahájením soutěžní sezony 1970/71 se ziskem titulu mistra Belgie, Man Míka druhý zleva v horní řadě.

Na snímku druhém při smeči proti nekompaktnímu trojbloku soupeře při jednom z mistrovských zápasů Anderlechtu.

V sezoně 1972/73 byl jedinou posilou studentského týmu Slavie MFF v boji o udržení v EXL, do které se v předchozí sezoně s „Matfyzem“ poprvé probojoval. Zleva stojí trenér Zdeněk Malý, Jirásko, I. Bičík, Barda, Tomášek, Slepička, Zdeněk Míka a vedoucí družstva Jarolímek, v podřepu zleva Popelka, Braniš, L. Bičík, Strakoš, Jinoch a Miler.

Ze závěru jeho hráčských aktivit je snímek jednoho ze smíšených družstev 4+2, se kterými si zahrál na oblíbených satelitních turnajích veteránů nad 40 let. Snímek je z první dekády 21. století (kolem roku 2010) a z turnaje s názvem „Zralé maliny“. Zleva stojí Zdeněk „Man“ Míka, Petr Brátka, dnes již neznámý hráč, v předklonu Petr Novák a v podřepu jejich nahrávačky Velíšková a Kreuzmannová.

V roce 1967 se Zdeněk oženil s Ivanou Kadlecovou (*1948), v roce 1969 se jim narodil syn Tomáš a v roce 1972 Zdeněk junior. V roce 1990 bylo manželství rozvedeno. Oba synové představují druhou generaci „volejbalového klanu“ Míkových a patří jim samostatné vizitky. Na posledním snímku zakladatel klanu s oběma syny v roce 1978 při oslavách 6. narozenin malého Zděndy, starší Tomáš napravo.


Pokračovatelé – 2. generace

Tomáš MíkaTomáš Míka

(*1969 v Praze)

S výškou 195 cm vystřídal posty blokaře, smečaře i univerzála, odchovanec a hráč VŠ Praha s hostováním v Avii Čakovice (NL), druholigový hráč VTJ Blesk Nové Město n. Metují, Laktosu Kyje a Pragy Praha. V letech 1986-88 člen širšího výběru kadetů a juniorů ČSSR se startem na mezinárodních turnajích.

Se sportem začínal jako plavec a atlet Dukly Praha, od 10 let se začal věnovat volejbalu ve VŠ Praha, kde prošel všemi mládežnickými celky počínaje ml. žáky a konče st. dorostenci, trenéři Štefan Pagáč, Jan Sýkora, Jaroslav Procházka, Jaroslav Buchtel, Michal Kozák a Vladimír Štěpán. K úspěchům patřil titul mistra ČSSR v kategorii starších žáků v roce 1983 a druhé místo v roce 1984, s družstvem kadetů dvě 2. místa v letech 1985, 1986 a 3. místo v roce 1987.

V letech 1986-88 byl členem výběru juniorů ČSSR, vedeného trenérskou dvojicí Jan Trávníček (UP Olomouc) a Josef Jinoch (MFF Praha) s vyvrcholením na MEJ 1988 v Italském Bormiu (8. místo). Na tento šampionát byl nominován, ale na posledním soustředění v Nymburku si udělal výron v kotníku a do Itálie místo něj odejel slovenský blokař Mucha. Mezi jeho spoluhráči ve výběru byli pozdější reprezentanti M. Demar, P. Holčík, M. Kop, M. Kvapil i současný předseda ČVS M. Pakosta.

Další Tomášovo působení ve výkonnostním mužském volejbalu:

1988/1989 VŠ Praha s hostováním v Avii Čakovice a startem v NL, trenér Vladimír Slušný, mezi spoluhráči vysloužilí reprezentanti Miroslav Pavlík, Jaroslav Stančo a Josef Vondrka,
1989-1991 VTJ Blesk Nové Město n. Metují (vojenská služba), 2. liga, trenér Michal Lener,
1991-1995 Laktos Kyje Praha, 2. liga a 1. liga, trenéři Josef Jinoch a Jan Sýkora,
1995-2011 Praga Praha, 2. liga, trenéři Z. Míka (otec), Zdeněk Effenberger a Jan Sýkora, Petr Kop, Zdeněk Kobes a Jan Svoboda.

 

Třetí nejvyšší soutěž hrál za Pragovku až do svých 42 let a v letech 2006-11 působil jako hrající asistent trenérů Kobese a Svobody s kvalifikací trenéra 3. třídy, kterou získal v roce 1998 na školení trenérů Středočeského kraje v Děčíně. V letech 2011-18 hrál ještě pro radost 2. a 3. třídu pražského přeboru za Sokol Žižkov, od roku 2009 startoval příležitostně s družstvem Pragovky, s Kajmany a Čtveráky na turnajích veteránů (+40 let) v Dřevěnici a na M-ČR této věkové kategorie, v roce 2019 si zahrál M-ČR superveteránů (+50 let) s Vyschlostí Žižkov. A stejně jako v případě otce má za sebou nespočet startů na osadních turnajích. V roce 2019 zanechal volejbalu a věnuje se rekreačnímu golfu.

Na prvním vloženém snímku ml. dorostenci VŠ Praha v roce 1985 s 1. místem na M-ČSR v Dolním Benešově a 2. místem na M-ČSSR v Liptovském Hrádku. Zleva stojí šéftrenér mládeže VŠ Praha J. Buchtel, hráči Petr, Krs, Satoranský, Bohuslav, J. Beneš, Školník, Kafůněk a trenér Š. Pagáč, dole zleva Procházka, Tomáš Míka, Zvonař, Müller a Mrkous.

Další snímek je z roku 1989, kdy byl hráčem VTJ Blesk Nové Město (při podání) a na kontrolní turnaj armádních družstev v Náchodě se na něj přijeli podívat otec s bratrem.

Parta volejbalistů, která pod názvem Žižkov vyhrála v roce 2013 kategorii veteránů (+40 let) turnaje v Dřevěnici. Na nočním snímku před „Štítem vítězů“ stojí zleva Hec, Zdeněk a Tomáš Míkovi, M. Kop, Dvořák a Zita, v podřepu zleva Elišák, Pokorný, Cihlář a Brátka.

Parta Čtveráků při kvalifikaci MČR veteránů v roce 2014 v Benátkách n. Jizerou s postupem do finále v Chocni. Zleva stojí Petr Galis, Jan Svoboda, Petr Brátka, Martin Kop a Václav Hec, v podřepu zleva Tomáš Míka, Jiří Cihlář a Milan Fortuník.

Další snímek vznikl při ME mužů 2019 v Belgii a Nizozemsku a Tomáš (nalevo) se na něm nechal vyfotografovat s legendou nizozemského volejbalu, 212 cm vysokým blokařem Bas Van de Goorem (mj. olympijským vítězem z Atlanty 1996) a s Radkem Hacaperkou - v současnosti členem správní rady ČVS a bývalým spoluhráčem v Laktosu Kyje.

V roce 1988 se Tomáš Míka oženil s Renátou Kultovou (*1969) a v roce 1989 se jim narodil syn Tomáš junior, který představuje 3. volejbalovou generaci rodiny a patří mu samostatná vizitka. Je třeba dodat, že Tomáš své rodině obětoval slibně rozjetou volejbalovou kariéru. Jako juniorský reprezentant měl v roce 1989 narukovat do Dukly Liberec, ale vyjednal si vojnu v Novém Městě, odkud mohl za manželkou (bydlící u rodičů v nedalekých Havlovicích nad Úpou) a za čerstvě narozeným synem dojíždět na kole. Po návratu z vojny dostal nabídku angažmá v Aeru Odolena Voda, ale i tu odmítl a spokojil se s 2. ligou v Pragovce.

Na posledním snímku se synem Tomášem v roce 2015.


Zdeněk Míka juniorZdeněk Míka junior

(*1972 v Praze)

S výškou 188 cm přijímající smečař a libero, odchovanec dorostu RH Praha, na vojně hráč VTJ Nové Město n. Metují a po vojně TJ Praga Praha ve 2. lize. Od roku 2016 trenér žákyň SKŠ při ZŠ Mikulova na Jižním Městě, mezi kterými má dceru Markétu.

Se sportem začínal v Dukle Praha jako obránce fotbalového družstva žáků, ale pod vlivem rodinných „vzorů“ (otce Zdeňka a bratra Tomáše) přešel ve 12 letech na volejbal. Po jedné sezoně v družstvu žáků VŠ Praha (trenér Mrkous st.) přestoupil do Rudé hvězdy Praha, kde pod vedením Martina Beneše prošel družstvy starších žáků, kadetů a juniorů – v poslední sezoně již pod novým názvem Olymp Praha. Nejúspěšnější byla sezona 1989/90 se ziskem bronzové medaile na juniorském M-ČSSR ve slovenské Šale. V letech 1991-92 absolvoval zkrácenou vojenskou službu ve VTJ Nové Město n. Metují se startem ve 2. lize. Další sezonu 1992/93 prožil v Belgii, kde mu otec sehnal v klubu VBC Rixensart trenérské angažmá u družstev mládeže a kde si s týmem mužů zahrál regionální a čtvrtou nejvyšší soutěž. Po návratu do Prahy hrál v letech 1993-2011 za Pragovku 2. ligu, kam jej přivedl otec Zdeněk (v té době trenér) a kde hrál jeho starší bratr Tomáš. V roce 2016 se k volejbalu vrátil jako asistent trenérů žákyň SKŠ ZŠ Mikulova, kde se volejbalu začala věnovat dcera Markéta, která spolu s bratrancem Tomášem ml. představuje 3. generaci volejbalové rodiny Míkových. Markéta se narodila v roce 2005 po Zdeňkově sňatku s Ivanou Munkovou (*1972) v roce 2004, manželství však bylo rozvedeno.

Portrét v záhlaví vizitky je z registrace ČVS a Zdeňkovy hráčské aktivity připomíná snímek z roku 2017 ze sešlosti bývalých hráčů a trenérů Pragovky na vysočanských kurtech u Rokytky při oslavách několika narozenin. Dole na židli v černém oblečení „duše“ volejbalu TJ Praga Ivo Temnyk (letos 85 let), mezi stojícími třetí zleva Tomáš Míka, pátý Zdeněk Míka a poslední v řadě jejich otec „Man“ Míka.

Na druhém snímku z roku 2019 Zdeněk v roli jednoho z trenérů starších žákyň ZŠ Mikulova, napravo s č. 7 jeho dcera Markéta. Trénování Zdeňka baví a umožňuje mu rozšířit kontakty s dcerou a podpořit ji v pokračování slibně zahájené volejbalové dráze.


Pokračovatelé – 3. generace

Tomáš Míka ml.Tomáš Míka ml.

(*1989 v Praze)

S výškou 189 cm přihrávající smečař a libero ČZU Praha „B“ se startem v 1. lize, v letech 2005-08 člen výběru kadetů a juniorů ČR a od roku 2018 trenér družstva st. žákyň při ZŠ Mikulova na Praze 11.

Se sportem začínal jako fotbalový žák v Krči a Dolních Břežanech, v žákovské „farmě“ Dukly Praha na Jižním Městě si zkusil také házenou. Od 14 let se začal věnovat v USK Praha volejbalu postupně pod vedením trenérů Jiřího Horneka, Tomáše Johna a Jana Maliny. V kategorii starších žáků hrál v letech 2003-05 za SC Lužiny při ZŠ Brdičkova, kde měl USK jednu z mládežnických „poboček“. V kategorii kadetů a juniorů oblékal dres USK Praha, resp. v sezoně 2008/09 již ČZU Praha s dvojicí 2. míst v EXL juniorů v letech 2008 a 2009.

V letech 2005-08 byl členem výběru kadetů a juniorů ČR, vedených trenérskou dvojicí Jiří Zach – Josef Novotný. Stejně jako otec Tomáš si v dresu ČR zahrál na několika mezinárodních turnajích a při mezistátních zápasech, ale bez účasti na MEJ 2008 v Brně, při kterém se nevešel do závěrečné nominace. Po dosažení plnoletosti se stal členem B-týmu mužů ČZU Praha se startem v druhé nejvyšší soutěži (1. lize), kterou hrál do roku 2015 pod vedením trenérů Pavla Řeřábka a Ivo Kunce. V sezoně 2009/10 tato „záloha“ ČZU 1. ligu vyhrála a pro A-tým (který skončil v EXL na posledním místě a měl sestoupit) zachránila nejvyšší soutěž. Druhým vítězstvím v sezoně 2014/15 se Tomáš ve věku 26 let s výkonnostním volejbalem rozloučil a začal hrát pro radost hokejbal za tým Mighty Bucks s účastí v Přeboru Prahy. K volejbalu se vrátil na podzim 2018 a svému strýci Zdeňkovi pomáhá s trénováním družstva starších žákyň SKŠ při ZŠ Mikulova, za které hraje strýcova dcera a jeho sestřenice Markéta. Stejně jako strýc Zdeněk se rozhodl získat trenérskou kvalifikaci 3. třídy a letos jej čekají závěrečné zkoušky.

Na prvním vloženém snímku junioři ČR v roce 2008 v přípravě na domácí MEJ v Brně. Zadní řada zleva: Fořt, Barák, Tomáš Míka, Pekárek, Kott a Michálek, přední řada zleva trenér Jiří Zach, Kuliha, Mlčuch, Jůna, Pajma, Kohlmann, Šášek, libero Juračka a asistent trenéra Josef Novotný.

B-tým mužů ČZU Praha v sezoně 2014/15. Zadní řada zleva Záveský, Zapletal, Sedlář, Kotyza a Tomáš Míka, uprostřed zleva as. trenéra I. Kunc, Široký, Novotný, Kalčič a trenér P. Řeřábek, dole zleva Sýkora, Pokorný a Celerýn.

Na dalších dvou snímcích záběry ze hry, nalevo se po úspěšném míči radují zleva Novák, Gucký, ve žlutém triku libero Tomáš a Marel. Na druhém snímku Tomáš napravo za sítí přihlíží útoku spoluhráče proti trojbloku Turnova.

Na posledním snímku z roku 2019 nalevo Tomáš spolu se staršími žákyněmi ZŠ Mikulova, třetí zleva s č. 7 sestřenice Markéta a napravo její otec Zdeněk Míka ml., kterému Tomáš v roli asistenta již druhým rokem pomáhá a oba by měli letos dokončit svazový kurz se ziskem kvalifikace trenéra 3. třídy.


Markéta MíkováMarkéta Míková

(*2005 v Praze)

Volejbalu se začala věnovat v 11 letech, tj. v roce 2016 pod dohledem otce Zdeňka Míky ml. ve školním SK při ZŠ Mikulova na Praze 11 - Opatově. Ve věku 14 let a s úctyhodnou výškou 178 cm hraje v družstvu starších žákyň (od podzimu kadetek) na postu blokařky a je „levačka“, což je spolu s výškou další výhoda pro úspěšnou závodní kariéru. Držme jí palce, aby u volejbalu vydržela, a aby stejně jako její děda, strýc a bratranec mohla jednou obléknout reprezentační dres ČR. Talent i podpora rodiny ji nechybí!

Na prvním vloženém snímku starší žákyně ZŠ Mikulova v roce 2019, u dveří trenér Martin Lepič, s č. 7 Markéta.

Na druhém snímku pří útočném úderu v rámci jednoho z utkání Přeboru Prahy.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský