České volejbalové klany - 1. část – Kopovi, tři generace v reprezentaci

Zahajujeme nový cyklus, věnovaný českým volejbalovým rodům alias klanům, ve kterých se tento sport stal a po generace zůstává součásti rodinné tradice. Takových rodin u nás bylo a jsou desítky, možná stovky, náš cyklus však patří těm, ve kterých každá z generací hráčů či hráček zdědila po svých předcích nejen geny, ale přeneseně i reprezentační dres. Nechť se čtenář pokusí zamyslet, který z dalších sportů se může pochlubit již třemi generacemi reprezentantů, jako je tomu v českém volejbalu. A právě těmito klany náš cyklus (s plánovanou frekvencí co měsíc, to jedno ohlédnutí) zahajujeme a premiéru věnujeme klanu Kopových (Kopáčků a Matesů), kde dres se lvíčkem na prsou oblékali oba jeho zakladatelé, štafetu převzal jejich syn Martin, dál poponesl vnuk Martin junior a nastartováno již má další vnuk Adam.

logo

 

ZAKLADATELÉ

 

Drahoslava KopováDrahoslava Kopová roz. KřížováDrahoslava Kopová rozená Křížová

(*5. 10. 1933),

čtyřnásobná mistryně republiky, reprezentantka ČSR a ČSSR, mistryně Evropy 1955, stříbrná na ME 1958 a bronzová na MS 1960. Zasloužilá mistryně sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Tato pražská rodačka a 170 cm vysoká univerzální hráčka (tzv. dvojka - oficiálně nahrávající smečařka) začínala se sportem v roce 1946 v Sokole Liberec I. Závodní volejbalovou kariéru zahájila v roce 1950 v družstvu dorostenek a později žen této sokolské jednoty pod vedením Jaroslava Maděry. Nejvyšší soutěž - tehdy 1. celostátní ligu - hrála za Slovan SV TVS Praha (1953), ÚDA Praha (1954-56, trenér Václav Raban, mistryně ČSR 1955 a 1956), Slavoj Praha (1957-59, trenér Metoděj Mácha, mistryně ČSR 1957) a Tatran Střešovice (1960-64, trenér Antonín Kyndr, mistryně ČSSR 1961). V nižších soutěžích ještě oblékala dres Startu Praha ve 2. lize (1968-69) a do roku 1974 Slavie Praha „B“ v pražském přeboru 1. třídy. V tomto celku se sešly bývalé reprezentantky z různých pražských klubů a většinou již s mateřskými povinnostmi. Několik let této soutěži dominovaly a postup do 2. ligy s víkendovými zápasy přenechávaly o generaci mladším týmům v pořadí.

V letech 1953-63 reprezentantka ČSR a ČSSR se ziskem zlaté medaile na ME 1955 v Bukurešti, stříbrné na ME 1958 v Praze a bronzové na MS 1960 v brazilském Riu de Janeiro. Bez zisku medaile startovala ještě na MS 1962 v Moskvě (5. místo) a ME 1963 v Bukurešti (6. místo). Do její sbírky trofejí patří také dvojice medailí ze Světových festivalů mládeže a studenstva (stříbrná z Varšavy 1955, bronzová z Bukurešti 1963) a s reprezentací se rozloučila účastí a 4. místem na Předolympijském turnaji v Tokiu 1963.

Nejcennějším kovem medailové sbírky Drahuše Kopové je bronzová medaile z MS 1960 v Rio de Janeiro, na kterém naše volejbalistky obsadily 3. místo za celky SSSR a Japonska. Na snímku nahoře zleva Štefflová-Mikulecká, Ulmonová-Benešová, Kyselková-Herštová, trenér Josef Češpiva, Obadálková, Drahuše Křížová-Kopová, Svozilová a dole zleva Špelinová, Žižkovská, Moravcová, Šormová, Holubová a Vráželová.

Kop PetrPetr KopPetr Kop

(*15. 2. 1937, †27. 1. 2017),

reprezentant a olympionik, reprezentační a svazový trenér, devítinásobný mistr republiky (jednou jako hráč, 8 x jako trenér), mistr světa 1966, držitel dvou medailí z OH (stříbrné z Tokia 1964, bronzové z Mexico City 1968) a dalších dvou stříbrných medailí z MS 1962 a ME 1967. Reprezentační celky ČSSR, ČSFR a ČR vedl na pěti ME, dvou MS a na OH 1976. Držitel státního vyznamenání a řady sportovních titulů, uvedených v závěru.

Pražský rodák, 190 cm vysoký všestranný hráč a v době hráčských aktivit jeden z našich nejlepších blokařů, začínal s volejbalem na trampské osadě Montana Sázava. V letech 1953-56 dorostenec Spartaku Dukla Karlín (trenér Ladislav Macháček), od 17 let se střídavým startem za tým mužů v pražském přeboru. V roce 1956 povolán na základní vojenskou službu a zařazen do RH Praha, vedené internacionálem Karlem Brožem. V Rudé hvězdě zůstal i po vojně jako zaměstnanec Ministerstva vnitra s přechodem z pozice hráče do role trenéra družstva mužů a později žen.

Reprezentační premiéru si odbyl na mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy v roce 1960 a rozloučil se s ní na mexické olympiádě v roce 1968. Začínal pod vedením Josefa Kozáka, od roku 1962 družstvo vedl Josef Brož a od roku 1965 dvojice Václav Matiášek - Oldřich Kaplan. S reprezentací ČSSR získal celkem 5 medailí, postupně: stříbrnou na MS 1962 v Moskvě, stříbrnou na OH 1964 v Tokiu, zlatou na MS 1966 v Praze, stříbrnou na ME 1967 v Istanbulu a bronzovou na OH 1968 v Mexico City. Dodejme, že hrál ještě na ME 1963 v Bukurešti s 5. místem, tehdy považovaným za „propadák“. Mezi další úspěchy v dresu ČSSR lze započítat také 1. místo na Světovém festivalů mládeže a studenstva v Helsinkách v roce 1962 a 3. místo na úvodním ročníku Poháru světa v roce 1963 v Polsku. Stejně jako řadě dalších reprezentantů mu bylo po OH 1968 povoleno zahraniční angažmá, v sezoně 1968/69 oblékal dres celku Virtus Bologna s titulem vicemistra Itálie, ale po roce byl nucen v důsledku začínající politické „normalizace“ smlouvu ukončit a vrátit se domů.

V letech 1969-71 opět oblékal dres RH Praha, v sezoně 1970/71 již jako hrající trenér a počínaje sezonou 1971/72 jako trenér se ziskem mistrovského titulu v roce 1972. Trenérská práce v Rudé hvězdě byla přerušena v roce 1974 jmenováním do pozice prvního trenéra mužské reprezentace, jeho asistentem byl do roku 1976 Evžen Krob. S výběrem ČSSR startoval v letech 1974-79 na třech ME, dvou MS a OH 1976 v Montrealu (6. místo). Na MS 1974 v Mexiku a MS 1978 v Itálii skončili naši volejbalisté pod jeho vedením shodně na 5. místě, na ME 1975 v Jugoslávii, ME 1977 ve Finsku a ME 1979 ve Francii vždy na 6. místě. V letech 1980-83 vykonával funkci státního trenéra, byl členem Ústřední trenérské rady, Komise vrcholového sportu a na ME 1983 vedl ženskou reprezentaci (8. místo). Následoval návrat do RH Praha, kde převzal po Richardu Bönischovi extraligové družstvo žen a v letech 1983-88 s ním vybojoval 5 mistrovských titulů v jedné řadě a jeho hráčky tvořily osu státní reprezentace. Po tomto úspěchu byl podruhé uvolněn pro zahraniční angažmá a 3 sezony (1988-91) vedl družstvo mužů Knack Roeselare se ziskem 2 titulů mistra Belgie a dvojnásobným vítězstvím v Belgickém poháru. Po návratu do ČSFR (z RH Praha již byl PVK Olymp a bez mužské složky) přijal funkci trenéra mužů Aera Odolena Voda, za které hrál jeho syn Martin. Družstvo získalo v letech 1992-94 dva mistrovské tituly a současně dvojí prvenství v mezinárodní Superlize s účastí nejlepších celků z ČR, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Chorvatska a Slovinska. Dlouholetou trenérskou práci zakončil v letech 1994-95 jako trenér mužské reprezentace ČR ve dvojici s Milanem Žákem a 9. místem na ME 1995 v Řecku.

Zemřel v Praze ve věku nedožitých 80 let. Jeho zásluhy na rozvoji a úspěších čs. a českého volejbalu byly oceněny státním vyznamenáním „Za vynikající práci“, tituly Zasloužilý mistr sportu, Zasloužilý trenér, Čestný člen ČVS a uvedením do Síně slávy českého volejbalu.

Za největší úspěch našeho volejbalu (a tedy i Petra Kopa) je považováno „stříbro“ z OH 1964 v Tokiu, kde měl šestkový volejbal olympijskou premiéru. O vítězi rozhodl až lepší poměr setů celku SSSR při rovnosti bodů všech tří 3 medailových týmů (třetí skončilo Japonsko). Na snímku stojí zleva Musil, Čuda, Šorm, Perušič, Toman, Golian a Paulus, v podřepu zleva Petr Kop, Schenk, trenér J. Brož, Humhal a Šmídl. Dvanáctý hráč Labuda byl po dobu turnaje hospitalizován s podezřením na infekční žloutenku.

Sňatek Drahuše Křížové a Petra Kopa byl uzavřen v roce 1962, v roce 1965 se jim narodila dcera Zuzana a v roce 1969 syn Martin. V roce 1974 bylo manželství rozvedeno.

 

NOSITELÉ GENŮ

 

Martin Kop st.Martin Kop st.Syn Martin Kop

narozen 8. 4. 1969 v Praze,

pětinásobný mistr republiky, v letech 1988-99 juniorský a seniorský reprezentant se startem na šesti ME, úspěšný trenér klubových celků mužů doma i v zahraničí, v současné době trenér Eurositexu Příbram.

194 cm vysoký smečař a na konci hráčské kariéry libero začínal s volejbalem v roce 1980 v otcově mateřském klubu - Rudé hvězdě Praha. Pod vedením Václava Věrteláře, Bohumila Prokopa a Stanislava Mitáče prošel všemi mládežnickými kategoriemi a pod vedením posledně jmenovaného trenéra získal v roce 1988 titul juniorského přeborníka republiky. V letech 1988-91 byl v extraligovém kádru mužů RH a pod vedením trenérské dvojice Zdeněk Pommer - Milan Žák se podílel na zisku 2 titulů mistra ČSFR (prvého v roce 1989, druhého 1991 již pod novým názvem PVK Olymp).

Po rozpuštění družstva mužů Olympu v roce 1991 (dva týmy v extralize klub finančně neutáhnul) získal angažmá a následných 5 sezon prožil v Aeru Odolena Voda, v první sezoně 1991/92 pod vedením trenérů Miroslava Horáčka a Stanislava Stehna (2. místo) a další tři pod vedením svého otce Petra Kopa (v letech 1993 a 1994 první místo v extralize a současně v Superlize – viz otcova vizitka). Poslední sezonu 1995/96 se ziskem „double“ (tj. titulu mistra i vítěze Českého poháru) a se 3. místem ve finále poháru CEV pod vedením Pavla Třešňáka. Následujících 8 sezon hrál v zahraničí: postupně v Belgii (1996-98 Radson Bilzen), Francii (1998/99 Rennes, 1999/2000 Cannes), v Polsku (2001/02 Nysa) a Rakousku (2002/03 Sokol Vídeň, 2003/04 hotVolleys Vídeň - mistr Rakouska a vítěz Rakouského poháru).

Start v reprezentaci si odbyl v roce 1988 na juniorském ME v Itálii (8. místo, trenéři Jan Trávníček a Josef Jinoch) a za seniorský výběr ČSFR a ČR startoval na dalších 5 evropských šampionátech: ME 1991 v SRN (9. místo, trenéři Zdeněk Pommer a Jaroslav Tomáš), ME 1993 ve Finsku (8. místo) a ME 1995 v Řecku (9. místo) - v obou případech trenéři Peter Kalný a Milan Žák, ME 1997 v Nizozemsku (6. místo, trenéři Miroslav Nekola a Jiří Vojík) a na ME 1999 v Rakousku (4. místo, trenér Pavel Třešňák). Bronzová medaile s nárokem na uvedení do Síně slávy českého volejbalu unikala ve Vídni Matesovi (jak zní jeho přezdívka) „o chlup“.

Do Rakouska a klubu hotVolleys Vídeň se vrátil v roce 2005 jako trenér a do roku 2009 (4 sezony) vedl tým mužů se ziskem jednoho titulu mistra a dvou titulů vicemistra Rakouska. Na další 2 sezony se vrátil do Čech, aby v sezoně 2009-10 pomohl družstvu Aera Odolena Voda v roli trenéra k návratu do nejvyšší soutěže a udržení v sezoně následující (10. místo). Následovalo dalších 5 sezon v Rakousku (2011-13 Waldviertel, 2013-16 Amstetten) s dvojicí 3. míst a jedním ziskem Rakouského poháru. Od roku 2016 vede volejbalisty Eurositexu Příbram, kteří se stali překvapením naší nejvyšší soutěže 2016/17 s konečným 6. místem po vyřazení ve čtvrtfinále Jihostrojem po vyrovnané sérii 7 zápasů v play-off se šťastným koncem (4:3) pro později mistrovské Budějovice.

Největší domácí klubový úspěch Martina připomíná fotka s Aerem Odolena Voda z roku 1996, ve kterém Odolka získala „double“ v podobě titulu mistra ČR a vítěze Českého poháru. A k tomu přidala 3. místo ve finále Poháru CEV v Paříži. Na snímku v zadní řadě zleva manažér týmu V. Bednář, hráči Michal, Kvapil, Salák, masér A. Štamfest, Svoboda, vedoucí družstva a asistent trenéra J. Neumann, Palinek, Karabec, MUDr. Otčenášková, Pakosta a trenér P. Třešňák. Sedící zleva Holčík, Kovařík, Martin Kop, Zita a Malčík.

Martin Kop jn.Martin Kop jn.Vnuk Martin Kop junior

narozen 29. 12. 1997 v Písku,

v letech 2015-17 kadetský, juniorský a akademický reprezentant ČR se startem na dvou mládežnických ME a na Letní světové univerziádě v Taipei. V současné době hráč extraligového ČZU Praha.

190 cm vysoký smečař a v současnosti libero začínal s volejbalem v roce 2005 v přípravce vídeňského klubu hotVolleys, kde jeho otec trénoval tým mužů. V roce 2009 se rodina vrátila do Odolena Vody, kde Martin junior začal hrát za Aero žákovské soutěže. V roce 2013 přestoupil do družstva kadetů ČZU Praha a přes tým juniorů se propracoval až do družstva mužů. S mládežnickými celky ČZU získal 4 tituly přeborníka ČR: dva s týmem kadetů v letech 2014-15 a dva s týmem juniorů v letech 2016-17 pod vedením Romana Ostrýže (kadeti) a Tomáše Johna (kadeti a junioři). V roce 2014 získal ve dvojici s Tomášem Čermákem titul přeborníka ČR v beachvolejbalové kategorii U18. Od sezony 2015/16 obléká dres družstva mužů ČZU a pod vedením Miroslava Malána má za sebou první 2 sezony v extralize s dvojicí 11. míst. V mládežnických kategoriích hrál většinou na postu smečaře, v týmu mužů ČZU hraje na postu libera.

S výběrem kadetů ČR startoval v roce 2015 na ME U19 v Turecku, na kterém náš výběr pod vedením Jiřího Zacha skončil na 7. místě. V roce 2016 byl členem výběru juniorů ČR se startem na ME U20 v Bulharsku. Tým pod vedením Ivana Pelikána skončil v základní šestičlenné skupině na předposledním místě a z dalších bojů byl vyřazen. V roce 2017 jej trenér Lubomír Vašina zařadil do výběru akademiků ČR, se kterým startoval na postu libera na Letní světové univerziádě v Taipei a 7. místo z LSU lze považovat za jeho zatím největší volejbalový úspěch.

Na Letní světové univerziádě 2017 v hlavním městě Taiwanu postoupil náš akademický výběr ze základní šestičlenné skupiny s bilancí 4 výher a jediné porážky s Ruskem. Další dvě prohry (s pozdějším vítězem LSU Íránem a celkově čtvrtou Brazílii) a závěrečná výhra 3:1 nad Portugalskem znamenala konečné 7. místo. Na snímku nahoře zleva fyzioterapeut M. Slavík, trenér L. Vašina, hráči Pražák, Tibitanzl, Patočka, Ulč, Hladík, vedoucí družstva a asistent trenéra Z. Melichárek a statistik D. Merta. V pokleku zleva Truong, Kraffer, Janků, libero Martin Kop, Šulc, Motyčka a Římal.

Adam KopDalší nadějí volejbalového klanu Kopů je druhý vnuk

Adam Kop (*25. 8. 2006),

s výškou 151 cm opora mladších žáků Aera Odolena Voda.

 

 

 

 

 

Na snímku všechny tři generace o Vánocích 2017. Zleva: Martin senior, Adam, matka a babička Drahuše a Martin junior.

2017_Kopovi

 

Autor: Zdeněk Vrbenský